Ve své poslední publikaci „Volby 21 – budou o něčem“, vyjádřili autoři IVK ještě před volbami názor, že téma Antibabiš nahrazuje skutečná, vážná a zájmů a budoucnosti země a jejích občanů se bezprostředně dotýkající témata, jako je fanatické zelené směřování EU a jeho dopad na nás, postavení naší země v EU, inflace, covid, zahraniční politika atd.
Realita proběhlých voleb naše očekávání ještě překonala: „Téma Antibabiš změnilo volby na referendum o dosavadním premiérovi, o což se společnými silami zasloužily jak obě antibabišovské koalice, tak sám premiér a jeho nepřekonatelná mediální a PR mašinérie, které společným úsilím spolehlivě postavily ostatní strany mimo hru. A tak stejně jako v roce 2006 došlo k vyhrocené polarizaci volby, která přinesla poměrně nečekané výsledky,“ píše Weigl.
Původní zdroj ZDE
Doplatily na ní všechny malé strany, pohybující se kolem pětiprocentního prahu pro vstup do Poslanecké sněmovny. „A tak z parlamentní scény po třiceti letech zmizela tradiční levice reprezentovaná ČSSD a KSČM, propadly i Přísaha a Trikolóra a polarizace voličů přinesla rozpačitý výsledek i původně ambiciózní Okamurově SPD,“ dodává.
Andrej Babiš výsledkově zůstal celkem na svém, na mandáty v důsledku nového volebního systému dokonce zvítězil, ale je to, jak Weigl říká, vítězství Pyrrhovo, neboť všichni jeho potenciální partneři, kromě oslabené SPD, byli zpolarizováním voleb zničeni.
Proti Babišovi působila řada dalších faktorů – nejenom skandály a trestní stíhání, ale i covidová krize, rozvrácené veřejné finance, drahota i po osmi letech na špici politiky pochopitelná okoukanost a únava veřejnosti.
„Přesto zůstává v současném období silným hráčem, i když nejasnost jeho osobních plánů a totální závislost hnutí ANO na jeho osobě činí budoucnost poněkud nejistou a nepřehlednou,“ píše Weigl.
Vítězná koalice SPOLU podle něj těžila z větší politické zakotvenosti a zkušenosti tradičních stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09, které ji tvoří, z jisté nevýraznosti a obecné přijatelnosti necharismatického předsedy Petra Fialy a z pozice černého vzadu, který nebyl favoritem voleb a ušel silnějším atakům.
Výsledky druhé koalice, Piráti-STAN, přinesly možná největší překvapení těchto voleb. „Nejen tím, že ještě před pár měsíci horký favorit voleb skončil až třetí s téměř polovičním počtem hlasů než SPOLU, ale především totálním propadem Pirátů, kteří získali s odřenýma ušima pouze čtyři mandáty a byli totálně převálcováni bezprogramovým hnutím STAN, jehož voliči pirátské kandidáty masově vykroužkovali,“ podotýká.
A právě onen debakl Pirátů si zasluhuje pozornost, protože byli dlouho dopředu pasováni na možné vítěze a prezentováni jako představitelé oněch správných moderních politických trendů, které dominují na dnešním Západě. „Ukázalo se však, že českého voliče neoslovili, a nebylo to pouze výsledkem ostré antikampaně premiéra Babiše, který je mylně považoval za hlavní soupeře, nebo špatné volby koaličního partnera,“ míní.
Minulé pirátské politické úspěchy totiž podle Weigla pramenily z toho, že se prezentovali jako strana mladých trochu anarchistických propagátorů a obhájců individuální svobody, a to nejen na internetu. „Působili jako jacísi levicoví blíženci libertariánských Svobodných, jako bojovníci za sdílení věcí, svobody stahování a projevu na internetu, zastánci squaterů atd. Po svém vstupu do parlamentu však totálně svou politiku změnili,“ pokračuje.
„V důsledku dávné diskreditace strany Zelených u nás to byli Piráti, kdo se stal na naší politické scéně hlavním reprezentantem dnešní progresivistické ideologie, která na svobodu člověka pohlíží jako na hrozbu a nebezpečí pro klima a planetu, pro kterou svoboda slova je synonymum pro dezinformaci, která zákazy, omezováním a nucenou převýchovou chce uskutečnit novou levičáckou utopii.
Rozchod s původním obsahem pirátské politiky byl totální, zůstaly z ní pouze dredy předsedy Bartoše, které však odpuzovaly sympatizanty staré levice. Piráti ztratili významnou část svých původních voličů a nezískali nové.
Pro Českou republiku je to dobře a radost má nepochybně i předseda SPOLU Petr Fiala, neboť spolupráce s oslabenými Piráty mu nebude komplikovat život uvnitř vlastní strany,“ glosuje Weigl.
Rozložení politických sil po volbách je podle něj celkem jasné – koalice dvou koalic má na české poměry nebývalou většinu, hnutí ANO je smířeno s odchodem do opozice. Nejasnosti působí pouze zdravotní stav prezidenta republiky, ale lze očekávat, že vláda s důvěrou bude moci vzniknout poměrně rychle. Předvídatelná je i její budoucnost – tmelem je všeobecná probruselskost vedení všech stran nové koalice a vazby na německou politiku.
„Omílání ‚havlovských‘ tradic zahraniční politiky avizuje bezvýhradnou poslušnost mocných spojenců. Jinak však koalici pěti stran bez silného vedení čeká, tak jako v případě předchozích podobných vlád, postupná eroze v důsledku rozdílných parciálních zájmů, různých skandálů, které nepochybně přijdou, osobních animozit a programové nesourodosti,“ je přesvědčen a doplňuje, že to je v české politice dávno běžné a normální.
Extrémní polarizace těchto voleb však přinesla i jiné výsledky, s nimiž se česká politika bude ještě dlouho potýkat.
„Téma ‚Babiš‘ potlačilo všechna ostatní témata a v důsledku toho z parlamentu zcela zmizela tradiční politická levice, nepočítáme-li ony čtyři nešťastné zbytky Pirátů. Hnutí ANO, které levici ‚vyluxovalo‘, ji pouze takticky stínuje, neboť fakticky žádné ideové zakotvení nemá, a jeho budoucnost je z mnoha důvodů nejasná.
V důsledku toho všeho propadlo více než milion voličských hlasů, rekordní počet v historii našich voleb, což znamená, že složení parlamentu ve významné míře nereprezentuje rozložení politických preferencí ve společnosti. To vše v situaci, kdy reálné problémy a výzvy si za malou chvíli českou politiku nemilosrdně najdou a žádný Babiš, komunismus nebo Rusko v tom nové vládě jako obětní beránci nepomohou.
Umělá eskalace cen energií, zelený úděl likvidující český průmysl, zrychlující inflace – to všechno signalizuje velmi složité období, v němž bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné stabilizovat veřejné finance či dokonce vyrovnávat rozpočty a udržovat při tom sociální smír,“ píše Weigl.
Upozorňuje, že evropská politika, a ta německá zvláště, nabraly směr, který jde zcela proti českým zájmům a je v naprostém rozporu s představami české veřejnosti o prosperitě a dobré budoucnosti. Ostentativní oddanost nové vládní koalice Bruselu a německému vedení těžko umožní této vládě zmíněným hrozbám rozhodně a účinně čelit.
„Přes nečekaně jasný výsledek voleb nás v důsledku toho všeho čeká velmi nejistá sezóna,“ shrnuje závěrem výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl.
Psali jsme:
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
