Poukázal na to, že Radek Banga byl při předávání Českého slavíka zpěváku Tomáši Ortelovi vzácná výjimka. Banga se zvedl, na protest začal pískat a následně se svou ženou odešel ze sálu. Kritizoval Ortelovy nenávistné texty a jeho příklon k nacistické symbolice.

Fischer připomíná, že Banga zůstal v karlínském divadle plném celebrit českého showbyznysu rozčilený sám, a nedobrovolně se tak dostal do role špatného svědomí bílé většiny, k níž jako Rom nikdy nepatřil.

Podle Fischera si teď Banga za svoji „občanskou drzost“ odnáší následky: kritiku části médií i kolegů, kteří mu vyčítají údajně stejně sprosté a nenávistné texty, jaké zpívá Ortel.

Ortel útočí skoro vždy na druhé, Banga na vlastní

Žádné srovnání ale podle Fischera nemůže být vzdálenější: Tomáš Ortel a jeho kapela útočí písněmi skoro vždycky na druhé, na jiné, na odlišné kultury i lidi, před nimiž varuje na hranici šíření poplašných zpráv; Gipsy v naprosté většině své tvorby šije do vlastních, do romských řad. Dělá to nemilosrdně, až bezohledně, protože jinak to nejde.