Jak Michael Žantovský, tak Martin Zvěřina, kteří Halíka za zmíněný článek kritizovali, prý argumentují pošetile. Žantovský se prý ptá, kdo je oprávněn určit hranice toho, kdo se má a nemá vylučovat z naší kultury. "Halík ale nikoho nevylučuje, neurčuje hranice ani způsoby oddělování, nehodlá použít trestní právo ani podat ústavní žalobu. Jen se obává,“ odpovídá Žantovskému Pithart.
Zvěřina zase ironicky naznačuje Halíkem kýženou existenci "jmenované komise“, která bude rozsuzovat, nebo prý "ministerstvo národního vkusu“. "Halík nechce takovou komisi ustavovat, nechce v ní být, ba ani v tom ministerstvu. Jen varuje,“ odpovídá Zvěřinovi Pithart.
Halík se prý hlásí ke stále méně slyšitelným hlasům skrupulí
Ten Halíkovi prý rozumí tak, že se hlásí ke stále méně slyšitelným hlasům skrupulí, vnitřních hlasů, zábran, tabu. "Ty se v nás buď ozývají, nebo neozývají. Ve věřících i v neznabozích. V někom dosud silně, v jiném už jen někdy a sotva slyšitelně, v dalších už mlčí. Dříve takových zápovědí, skrupulí a tabu bylo - 'tiše' - slyšet mnohem víc,“ vysvětluje Pithart své chápání Halíkova článku.
Pithart také připomíná, že dnes může nakreslit všechno, a nikdo by mu v tom nezabránil. Jenže on to nenakreslí, protože mu něco říká, že by to kreslit neměl, že se to nedělá. Závěrem pak dodává: "Bojím se světa, ve kterém skoro všechna tabu tají jak sněhuláci na jaře. A my se máme radovat ze slunce svobody?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
