Další vydání Newsroomu musím začít poděkováním. A to hlavně těm poslancům, kteří mi před pár dny dali v tajné volbě členů Rady Českého rozhlasu hlas. Ale i ostatním, kteří preferovali jiného kandidáta. Takový už je život.
Poté bylo jen otázkou, kdo toto rozhodnutí Sněmovny psychicky „nevydejchá“, protože mít názory se začíná nevyplácet už i v dnešní době. A bude hůř. Pro mě je vítězem duševního pohnutí Břetislav Rychlík, který ve svém příspěvku pro Deník N (s kamarády tomu říkáme deník nenávisti) v podstatě odsoudil (nejen) moji existenci na tomto světě. Taková hnida mezi vámi podle scenáristy, režiséra, herce a vysokoškolského pedagoga, ale také výkonného dojiče koncesionářů Kavčích hor nemá co dělat.
Vybírám: „Kňourek je dopisovatelem Parlamentních listů, žumpy trvale napadající média veřejné služby. Proruské servery Aeronet a Sputnik za dezinformační nepovažuje.“ Proboha, jak to ví? A Parlamentní listy někoho napadají? Není to tak, že pouze umožňují prezentaci názorů různých lidí, na což pan Rychlík není v České televizi zvyklý? To nám chce v rámci svého pohledu na svobodu slova zakazovat kritiku práce médií veřejné služby? Rychlík mě považuje za normalizátora, který by měl skončit na psychiatrii, místo toho ale dostal trafiku. Svůj text zahajuje větou: „Minulou středu si v tajném hlasování námi zvolení poslanci doplnili do Rady Českého rozhlasu svého Kňourka.“
Vznikla úderná osa Fenič – Sommerová – Rychlík a stříká žluč
Pane Rychlíku, na vaší reakci je vidět, že to trafika rozhodně nebyla, není a nebude. Žluč z vás vystříkla proto, že pracuji pro všechny (sic!) koncesionáře, nelíbí se vám moje názory, které otevřeně deklaruji. Že nejsem a nebudu členem stáda kývačů na jedinou „správnou“ pravdu, o které si naivně myslíte, že patří jen vám. Velkému demokratu varujícímu veřejnost před ohrožením svobody a plíživým nástupem totality. Máte recht, jenže se u toho díváte do zrcadla.
V posledních dnech vznikla jakási úderná osa Fenič – Sommerová – Rychlík, což čtenáři ParlamentníchListů.cz jistě zaznamenali. Její členové se předhánějí, kdo více odkryje své pravé já. Jen tak dál, perfektní. Nechť vše vyhřezne. Společným jmenovatelem je pohrdání českým národem, který je dobrý akorát k tomu, aby platil jejich vyvolený život. Fašizoidní sektování společnosti na vzdělané a burany či „liberály“ a populisty a s tím související nápady na omezování volebního práva jsou typickým projevem antilidí. U Zemana, Babiše a dalších jim vadí „rozdělování společnosti“. Přitom nikdo ji nerozděluje víc než právě projevy jejich falešné výjimečnosti. Všechno je naopak.
Upletli na sebe bič fejkománie a přiznat chybu už nemohou
Nicméně vraťme se k dění na mediálním poli, od toho Newsroom je. V posledních dnech se v několika případech ukázala další vlastnost novinářských nadlidí, a tou je neomylnost. S tím souvisí leckdy až sveřepě komická snaha trvat na svém, i když fakta jednoznačně prokázala, že klamali veřejnost. Není divu, protože oni si sami na sebe upletli bič fejkománie a přiznat chybu (lež) zkrátka nemohou. Spadli by do vlastní jámy.
Psali jsme:
Před několika týdny především slovenská média točila informaci, že bývalý slovenský premiér Robert Fico si telefonoval s italským kontroverzním podnikatelem Antoniem Vadalou. Žádná nahrávka či přepis rozhovoru, jen tvrzení. Fico to striktně odmítl a na nedávné tiskové konferenci předložil stanovisko prokurátora Úřadu speciální prokuratury, z něhož vyplývá, že se v trestním spise týkajícím se Vadaly nenachází žádný záznam o jeho telefonátu s Ficem. Na zmíněné tiskovce se proto bývalý premiér ostře pustil do novinářů. Ti nestáhli ocas a nadále chtějí, aby Fico dokázal, že si s Vadalou netelefonoval. Jde o naprosto zvrácené pojetí žurnalistiky, kdy novináři bez důkazu někoho obviní a ten má dokázat svoji nevinu. Asi jako kdyby vám manželka řekla: „Dokaž mi, že jsi mi byl po celou dobu věrný.“ Vy řeknete, že ano, ale soudit bude ona. Nemáte šanci, jste vinen.
Rozdovádění médiusové by se našli v povídce Šimka a Grossmanna
Podobně je to i s „kauzou“ předsedy Sněmovny Radka Vondráčka a jeho fotografováním ve Vatikánu. Okamžitě se rozjela kampaň především z nosičů liberálně-demokratického džihádu, jaké je to faux pas a ostuda. Jenže naši rozdovádění médiusové zapomněli Vondráčka oslovit a zeptat se ho, jak to vlastně bylo. Prostě se vybodli na elementární novinářskou zásadu. Předseda Sněmovny následně k jejich hrůze oznámil, že na fotografování měl povolení. Toto tvrzení pak do svých textů sice dodali, ale negativní dojem zůstal. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na fantastickou povídku Šimka a Grossmanna „Moje jízda tramvají“, kde do přeplněného vozu nastoupí dáma v letech a vyčítá mladým mužům: „Darebáci, starého člověka nepustí sednout.“ Jeden z nich ji upozorní, že celou cestu stojí na jedné noze, a to ještě ne na své. „Stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil, já je znám,“ vřeštěla ta paní a udeřila Jónu deštníkem.
Dalším takovým příkladem je dlouhodobé mediální běsnění kolem údajné ruské podpory volebního štábu prezidenta Donalda Trumpa. Mnoho z nás si pamatuje, jak žurnalisté skoro dvě léta prezentovali ruskou ingerenci za axiom, komentátoři apelovali na zpřísnění sankcí. Nyní vyšetřování skončilo a kauza směřuje k blamáži.
Radní Šarapatka politoval zaměstnance ČT, že berou tak málo
Veškeré nedorozumění nejen v mediálním prostoru vychází z toho, že skupina lidí, zpravidla z tradičních médií, používá dvojí metr. Taková Česká televize je od dvojího metru futrál. Logicky se tak postupem času vyrojili lidé, kteří to rozpoznali, vadí jim to a upozorňují na to. Zástupci této skupiny jsou součástí jakéhosi stínového dvojího metru.
Pokud rastr stínového dvojího metru přiložíme na radního ČT Zdeňka Šarapatku, získáme také zcela jinou realitu, než jakou nám tito myšlenkoví velikáni neustále nastolují. Pan Šarapatka je podle mého zavilým obhájcem veřejnoprávní netransparentnosti a tento týden to na Twitteru zase potvrdil, když napsal: „Komunisty ve Sněmovně zajímá plat Václava Moravce a dalších novinářů ČT. Chtějí skrz něj právě dnes ve Sněmovně zaútočit na veřejnoprávní televizi. Platy v ČT jsou přitom v porovnání s jejich kolegy ze zahraničí směšné...“ Na fanatickém serveru Forum24.cz pak pan Šarapatka jasně politoval zaměstnance ČT s poukazem, kolik milionů berou hvězdy z BBC. Tak jsme se dozvěděli alespoň něco. Pane Šarapatko, zařiďte to z pozice své zodpovědnosti za otevřenost ČT tak, aby ani plat českého dělníka nebyl „v porovnání s jejich kolegy ze zahraničí směšný“. To byste ale musel použít antipokryteckou medicínu, které se veřejnoprávní abonenti bojí jako čert kříže – skutečnou nesorosistickou otevřenost a donutit své chráněnce, aby točili reportáže o tom, proč jde většina českého výdělku na Západ. V tom je řešení.
Církev je jako Německo po holokaustu, plácl Halík a je na titulce
Každopádně nechápu, pokud jsou platy v České televizi tak směšné, proč je nezveřejnit. Mohli bychom pak třeba udělat veřejnou sbírku s názvem „Zvyšme Moravcovi plat!“.
A nakonec postřeh týdne z twitterového pera Honzy Paličky: „Václav Klaus ml. po výroku o židovských výborech dostal vyhazov z ODS. Tomáš Halík se s výrokem, že církev je jako Německo po holokaustu, dostal na titulku Respektu.“
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
