Další vydání Newsroomu musím začít poděkováním. A to hlavně těm poslancům, kteří mi před pár dny dali v tajné volbě členů Rady Českého rozhlasu hlas. Ale i ostatním, kteří preferovali jiného kandidáta. Takový už je život.

Poté bylo jen otázkou, kdo toto rozhodnutí Sněmovny psychicky  „nevydejchá“, protože mít názory se začíná nevyplácet už i v dnešní době. A bude hůř. Pro mě je vítězem duševního pohnutí Břetislav Rychlík, který ve svém příspěvku pro Deník N (s kamarády tomu říkáme deník nenávisti) v podstatě odsoudil (nejen) moji existenci na tomto světě. Taková hnida mezi vámi podle scenáristy, režiséra, herce a vysokoškolského pedagoga, ale také výkonného dojiče koncesionářů Kavčích hor nemá co dělat.

Vybírám: „Kňourek je dopisovatelem Parlamentních listů, žumpy trvale napadající média veřejné služby. Proruské servery Aeronet a Sputnik za dezinformační nepovažuje.“ Proboha, jak to ví? A Parlamentní listy někoho napadají? Není to tak, že pouze umožňují prezentaci názorů různých lidí, na což pan Rychlík není v České televizi zvyklý? To nám chce v rámci svého pohledu na svobodu slova zakazovat kritiku práce médií veřejné služby? Rychlík mě považuje za normalizátora, který by měl skončit na psychiatrii, místo toho ale dostal trafiku. Svůj text zahajuje větou: „Minulou středu si v tajném hlasování námi zvolení poslanci doplnili do Rady Českého rozhlasu svého Kňourka.“