„Většinu z těch lidí nebudete nikdy potřebovat: v největších konfliktech 20. století bojovalo v průměru asi deset procent populace, výběrová část populace. ‚Nejvtipnější‘ mi přijde, že to celé vymyslel právník. Protože voják by to vymyslel naprosto jinak. ... Správné řešení by podle mě mělo dávat smysl i věcně a prakticky, nejen ono psychologické ‚občane, já tě odvedu – ano, ty jsi součástí‘. K čemu vám ti lidé budou? Budete mít evidenci? No, to jsme rádi! Ale co bude dál?“ ptá se Šulc.
Kolik to bude stát?
Bezpečnostní analytik nechápe, proč stát zavádí plošné odvody, když na druhé straně Ministerstvo vnitra volá po zavedení hlášení přechodného bydliště. Stejně tak existují povinné zdravotní prohlídky dětí. Stát má přehled o lidech s chronickými obtížemi, kteří by nebyli schopni nastoupit v případě ohrožení státu. Mohl by je tedy odečíst, získal by tak bojeschopné a nemusel by nařizovat plošné odvody.
„Řekl bych také, že odhad nákladů odvodů 230 milionů ročně není konečné číslo. Uvalujete povinnost na mnoho lidí, civilním lékařům, kteří mají těch sto tisíc lidí ročně vyšetřit, nejde jednoduše nahradit platy krajským vojenským úřadem. Jsou placení za výkony prostřednictvím pojišťoven, je to mnohem složitější,“ konstatuje.
Plošné odvody nestačí, musíme udělat tohle
Plošné odvody nezajistí profesionální armádě schopnou zálohu, pokud bude stát skutečně ohrožen. To se musí změnit. Vojáci si prý dnes často myslí, že aktivní zálohu v podstatě nepotřebují, a to je špatně. Např. v Austrálii na „záložácích“ stojí celé vojenské zdravotnictví. Proč něco takového nejde u nás, ptá se Šulc. „Záložáci“ si na druhé straně musejí uvědomit, že budou dělat všechno, co bude armáda potřebovat, nejen to, na co mají zrovna náladu. Tyto aktivní zálohy mohou tvořit spojnici mezi armádou a civilisty – mohou být prostředníky mezi těmito světy.
Je tu ale i další problém. „Není vyřešené, co s těmi lidmi bude potom, kam budou patřit – do nějaké mobilizované armády na papíře? Jakou bude mít strukturu, jak se bude znalost těch lidí obnovovat, kdo jim bude velet?“ pokládá další otázku Šulc. V tuto chvíli se počítá s odvodem na dobu dvanácti týdnů, ale podle odborníka by stačilo šest. Efektivnější by bylo, kdyby stát mohl povolat tak jednou za dva roky na cvičení bývalé vojáky z povolání, aby udržel jejich schopnosti.
„Dnes se bavíme o mobilizaci, ale málokdo tuší, co ten proces obsahoval. Aby to dávalo aspoň trochu smysl, musela by se kupovat technika na sklad, aby ji měla záloha – dříve pro každého byly ta flinta, uniforma, ešus, místo v mobilizovaném útvaru... Obnovit výrobní kapacity, které se dříve držely u podniků, kapacitu výcviku. Dobře, proč to nezačít budovat – ale to je na jinou debatu: chceme mít obranu par excellence? Tak si ale řekněme, že to bude stát ohromné peníze, bude se to léta budovat – a běda, jak za pár let někdo přijde a řekne, že se neefektivně plýtvá,“ varuje Šulc. ¨
Škoda že nás probudila až Ukrajina
Musíme si prý říct, co vlastně od armády chceme, co se bude dít v rámci celého NATO, pokud bude např. Rusko pokračovat v agresivní politice? Pokud se někdo probouzí ze svého „klidného spánku“ až během ukrajinské krize, Šulc ho lituje, varování totiž přišlo už v Gruzii v roce 2008. Tehdy ještě Polsko, Česko a jiné země spaly.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: mp
