Koho byste si přáli jako „novou krev“ v Poslanecké sněmovně?Anketa
Od samého počátku Spolkové republiky stojí ty dvě země proti sobě jako hlavní rivalové. Třeba i ve fotbale, kde nejdramatičtější emoce dlouhodobě planou mezi Bayernem Mnichov a dortmundskou Borussií, hrající na stadionu pojmenovaném Vestfálský.
Nyní se právě mezi premiéry těchto dvou zemí rozhoduje o tom, kdo bude mít větší vliv v nejvýznamnější německé politické straně. Straně kancléřky Merkelové, která po šestnácti letech ve funkci odchází a dá se očekávat souboj o její dědictví. Volby, které ukáží další směr, se v Německu konají čtrnáct dní před těmi našimi na konci září.
Severní část rozlehlého Porýní má přes sedmnáct milionů obyvatel, Bavorsko téměř 14. Obě země jsou také ekonomicky nejsilnější ze všech šestnácti států Spolkové republiky, nazývaných jako „země“.
Začněme tam, kam český cestovatel obvykle zamíří dříve – za hranicemi v Bavorsku. Království krále Markuse, jak mu někteří posměšně přezdívají.
Markus Söder je dnes určitě jedním z nejbarvitějších německých politiků. Někteří jej milují, hlavně pravicoví voliči, jiní jej přirovnávají ke středoevropským „diktátorům“ kalibru Orbána nebo Kaczyńského.
Když se nedávno vybíral lídr CDU/CSU pro příští volby do spolkového sněmu, do poslední chvíle byl ve hře. Velkou podporu měl především mezi členskou základnou. Nakonec ale stranické sekretariáty rozhodly ve prospěch jeho rivala Lascheta, který to lépe umí v kuloárech.
K tomu je třeba vysvětlit jedno specifikum bavorské politiky. Když po druhé světové válce vznikla CDU (Křesťanská demokratická unie) s ambicí být lídrem německé pravice, v Bavorsku už nějakou dobu existovala se stejnými ambicemi strana nazvaná Křesťanská sociální unie. Nakonec se obě strany dohodly, že nebudou tříštit síly a vytvoří společně koalici označovanou CDU/CSU. CSU kandiduje v Bavorsku, CDU ve všech ostatních zemích. Společně jsou hovorově nazývány jako „Unie“ a jejich kandidát na spolkového kancléře je vybírán společným výborem. Letos tedy vybíral mezi Söderem jako předsedou CSU a Arminem Laschetem, novým předsedou CDU.
CSU si vždy dokázala udržet vlastní konzervativní svéráz, bavorskou lidovost i personální nezávislost. A své specifické postavení si drží i po 75 letech, především proto, že při volbách přináší společné kandidátce pravidelně více hlasů než CDU v kterékoliv jiné zemi (v samotném Bavorsku nejen že nikdy nepustila k vládě jinou stranu, ale často k parlamentní většině ani nepotřebuje koaličního partnera). Křesťanským demokratům tedy nezbývá než tolerovat partnerům bavorská specifika, i když ve stranické centrále již dlouhá desetiletí sní o tom, že se z CSU stane šestnáctá zemská organizace CDU, podléhající plně stranické disciplíně.
Šéf CSU je tedy specifickou postavou německé politiky vždy. Söderův předchůdce Horst Seehofer na sebe upozornil samostatnou migrační politikou, dost odlišnou od té, co razila Angela Merkelová.
Söder ovšem doplnil tuto autonomii vlastní osobitostí, zcela se vymykající merkelovské suchopárné šedi německé politiky. Nejlépe to vystihuje premiérův účet na sociální síti Instagram, který je vyhlášenou kolekcí alpské přírody, sportovních výkonů a nezaměnitelné bavorské stravy. Má téměř tři sta tisíc sledujících, zatímco jeho soupeř asi 70 tisíc.
Kancléř Söder přihlíží, jak pekařský učeň zvládá typický bavorský preclík
K tomu patří i premiérova horečná aktivita, takže když se stane nějaká katastrofa, můžete očekávat, že tam Söder bude mezi prvními, jako se to stalo při povodních, které letos v létě postihly část Bavorska.
Nestydí se ani za pověst staromódního konzervativního fotra. Když mu ji novináři předhazovali, zareagoval před několika lety tím, že dorazil na tradiční maškarní ples jako Homer Simpson.
Jako zvláštní kontrast k popularitě chlapáckého kancléře pak může působit poměrně výrazný zájem o téma sexuálních menšin, kterým na sebe Bavorsko upozornilo letos v červnu při fotbalovém mistrovství Evropy. Zápas Německo–Maďarsko, hraný v Mnichově, učinil z celého města duhový festival, který měl „homofobu Orbánovi“ ukázat, že Bavorsko hrdě uznává všechny barvy.
Mnichovská radnice během mistrovství Evropy
O měsíc později, když Německem projížděl autor této reportáže, bylo toto téma v Mnichově pořád dost živé. Duhové vlajky si věšeli tramvajáci na své vozy (jen někteří, takže to nejspíš nebylo centrálně organizované) a i jinde po městě byly k vidění výrazněji než kdekoliv jinde na jeho cestě.
K pochopení si musíme uvědomit pozici Mnichova v rámci Bavorska. Je to metropole, milionové město, centrum dopravy a obchodu. Hlavní město s tisícovkami úředníků, také s velkou a významnou univerzitou. Má tedy velmi podobnou pozici jako Praha k českému venkovu. A tomu možná odpovídá i výběr strany v současných kulturních válkách…
Zcela jiný pohled totiž nabídl provinčnější Norimberk. Tam bylo téma LGBT vyloženě minoritní, nijak nedominovalo ani ve skupině místní omladiny, scházející se v pátek večer pod hradbami starého města u stanice metra Opera. Norimberk si stále udržuje poklidnou atmosféru regionálního centra vyloženě bavorského ražení. Mimochodem – právě z Norimberku pochází kancléř Söder.
2016: Markus Söder na Oktoberfestu
Charakteristické duhové vlajky autor v centru Norimberka zahlédl všehovšudy dvě. Obě byly na výrazných a velmi viditelných místech. Jedna byla vyvěšena na chrámu (se vzkazem, že kde je láska, tam je bůh), druhá se třepotala nad kopulí nádraží. Což je možná zajímavá ukázka, jak fanoušci LGBT postupují ve městech, kde zjevně nemají takovou podporu.
Je ale třeba dodat, že i v Mnichově se stále udržuje bavorský svéráz a tradiční kultura. Na ulicích můžete vidět mladé kluky v tradičních kožených lederhosen, i když je jich hlavně na bulvárech ve středu města výrazně méně než žen v burkách.
Mnichov se ale mění. Čtvrť za mnichovským nádražím, kterou má autor možnost srovnávat s dva roky starým stavem před pandemií, se za tu dobu proměnila ve čtvrť výrazně arabskou. Ulice ovládly restaurace s kebabem, barber lazebníci a jiné provozovny, mající na štítě firmu nejprve arabsky, a až potom německy.
Po večerech to v této čtvrti samozřejmě žije výrazně více než v minulosti. I když řada z nově příchozích se zjevně snaží pracovat a zapojit do společnosti a i když čtvrť rozhodně není ve fázi, kdy by se domorodcům evropského vzezření nedoporučoval vstup po setmění, je otázkou, co tato výbušná směs v budoucnosti udělá. Nakonec násilná trestná činnost není otázkou dlouhodobého stavu, ale okamžitého nápadu...
A téma bezpečnosti v Mnichově aktuální je. Před blížícími se volbami jej uchopují zejména pravicové strany. To v Bavorsku znamená CSU a Alternativa pro Německo. Jakkoliv je spolupráce s „nácky“ tabu, autora zaujalo, že plakáty kandidátů obou stran si volbou hesel vůbec nebyly vzdáleny. Slova „bezpečnost“ a „není na prodej“ dokonce (v různém kontextu) využily obě strany.
V zemi nástupce Merkelové: Průmysl, větrníky a imigranti
V Severním Porýní-Vestfálsku to vypadá přece jen trochu jinak. Zatímco Bavorsko je venkovská krajina zakládající si na své zemědělské identitě, království premiéra Armina Lascheta je srdcem německého průmyslu. Obrovské průmyslové zóny chemiček a oceláren, táhnoucí se podél Rýna od Kolína až k holandským hranicím, naznačují, kde braly v minulosti různé německé říše sebevědomí pro vedení světových válek.
Po roce 1945 utvářel podobu nového Německa spolkový kancléř Konrad Adenauer, který měl svou celoživotní politickou základnu právě zde, v Kolíně nad Rýnem. A i druhý z velkých poválečných kancléřů, Helmut Kohl, měl v sobě ducha porýnského průmyslového velkoměsta (i když jeho rodný Ludwishafen je pár kilometrů proti proudu Rýna v sousedním státě Porýní-Falc). A za hlavní město nové Spolkové republiky byl zvolen Bonn, další z center na Rýně. Porýní bylo zkrátka centrem onoho státu, který byl nazýván jako „Západní Německo“, a do značné míry určovalo jeho atmosféru.
Od té doby se ledacos změnilo. Naposledy to byla migrační vlna roku 2015, která Severní Porýní změnila více než kteroukoliv jinou ze spolkových zemí. Celkem z vlny roku 2015 země přijala asi dvacet procent všech nově příchozích.
A problémy začaly takřka obratem. Právě zde, ve městě Bochum, sepsala policistka Tania Kambouri své hrozivé každodenní zážitky do knihy Policistka volá o pomoc.
V porýnské metropoli Kolíně se na prostranství před hlavním nádražím na Silvestra roku 2016 odehrála nepěkná scéna, kdy hned několik migrantů v davu napadlo a pokusilo se znásilnit místní ženy. Skandál, který se velká média původně snažila ututlat, se nakonec stal přelomem v německém pohledu na imigraci, v němž do té doby převažoval nekritický pohled „uprchlíci, vítejte“.
Na toto kolínské nádraží se autor reportáže vrátil po dvou letech. Hned při příchodu od řeky jsme málem zakopli o muže afroamerické rasy, spícího přímo na ulici. To tu před dvěma lety ještě obvyklé nebylo. Během asi půlhodinového pobytu se takových exemplářů objevilo kolem ještě několik.
Samozřejmě, velká nádraží všude přitahují podivná individua všech etnik, stačí zajít na pražský „hlavák“. A k vidění zde byli i podivíni vyloženě německého vzhledu. Ale skutečně mám pocit, že atmosféra se tu za ty dva roky stala výrazně „středomořštější“.
A netýká se to jenom Kolína, ale i dalších měst v této zemi. Paradoxně k tomu nejspíš přispívá i protékající Rýn. Na dlouhých promenádách a náplavkách porýnských měst se totiž skvěle odpočívá a povaluje, což je pro část imigrantů z afrických zemí celkem přijatelná životní náplň. V různých místech má tento nábřežní „chill“ různé úrovně, v bohatém hlavním městě země Düsseldorfu vypadá zcela jinak než v chudých průmyslových aglomeracích.
Současný premiér Armin Laschet přes to všechno stojí v otázkách migrace spíše za idealistickým postojem Angely Merkelové. Do funkce však nastoupil až v roce 2017; to nejhorší si „vyžrala“ jeho předchůdkyně, sociální demokratka Hannelore Kraftová, kterou v květnu 2017 těsně porazil ve volbách.
Kancléř Laschet, na rozdíl od svého bavorského kolegy, plní Instagram seriózními fotografiemi z televizního studia a kampaňovými hesly. Syn ředitele školy a bývalý student práv a novinář je typickým příkladem postupné a rozvážné stranické kariéry. K funkci zemského premiéra se vypracoval ve svých 56 letech.
V předvolebním čase se chlubí třeba tím, že jeho země je na špici Německa ve výrobě energie z větru a o kolik od roku 1990 snížila emise. Jeho země, kde díky blízkosti moře docela intenzivně fouká, je přeborníkem ve výstavbě obrovských parků větrníků, vyrábějících ekologicky nezávadnou energii.
Letos v lednu se stal celostátním předsedou CDU poté, co odstoupila Annegret Krampová-Karrenbauerová, kterou si Angela Merkelová jako svou nástupkyni vybrala původně. Laschet se stal náhradním favoritem kancléřky a lidí kolem ní, protože bezvýhradně akceptuje posun strany z pravice do středu, který kancléřka během téměř dvaceti let svého předsednictví provedla.
Laschet na sjezdu rozhodně neoslnil, vyhrál velmi těsně, a k vítězství nad Fridrichem Merzem (někdejším rivalem Merkelové, jehož nástup nechtěla kancléřka připustit) mu musela pomoci dohoda se třetím z kandidátů, spolkovým ministrem zdravotnictví Jensem Spahnem. Ten je v současnosti prvním místopředsedou a „korunním princem“, a díky své roli při pandemii již nyní v popularitě svého šéfa poráží.
Komunikace zkrátka není silnou stránkou kandidáta na spolkového kancléře. Na začátku července zasáhly západ Německa katastrofální povodně, které v této části země nebyly za poslední století.
Kancléř Laschet, jehož země byla společně se sousedním státem Porýní-Falc nejpostiženější, se po katastrofě vydal na postižená místa a vzal s sebou i spolkového prezidenta Steimeiera. Následně ale německá média i sociální sítě obletěl snímek, kterak prezident Steimeier s profesionálním zarmouceným výrazem hovoří, zatímco pan kancléř se několik kroků za ním se svým štábem něčemu hurónsky chechtá. Ostuda, kterou mu to přineslo, zcela přehlušila všechny pokusy předvést se jako dynamický krizový manažer.
Přesto v předvolebním čase hodně pracuje s obrázky katastrofy.
Armin Laschet: Nikdy nenecháme lidi samotné
Zelená témata jsou v průmyslové zemi vnímána poměrně silně. Když v roce 2019 byly módou komentáře dětí ke klimatické politice v duchu Gretina „ukradli jste mi budoucnost“, v této spolkové zemi to dostalo podobu až děsuplného popěvku dětského sboru „Moje babička je stará ekosvině“, který vyvolal rozruch po celém Německu.
Překvapivě ale Porýní tolik nereaguje na letošní vlnu LGBT agendy. Možné vysvětlení našel autor v novinovém článku v porýnském bulváru Rheinische Expres. Ten se zabýval událostmi kolem baru na kolínské Schaafenstraße, kde se schází místní gay komunita. V teplých červnových večerech, kdy se zábava přesunula ven na chodník a částečně i na ulici, se prý stávalo, že kolem výhrůžně velkou rychlostí projížděla auta.
Novináři okamžitě vyhodnotili chování automobilistů jako jednoznačnou homofobii, která nemá v liberálně demokratickém Německu místo, ale pozoruhodná byla v závěru textu slova opozičního zastupitele a představitele místní gay komunity, že starosta centrálního městského obvodu, zástupce strany Zelených, s tím nechce nic dělat proto, že jeho voliči nemají homosexuály rádi z náboženských důvodů.
Opoziční zastupitel Torsten Ilg natočil i video:
V článku, který se o tématu objevil později, jeden z příslušníků místní gay komunity otevřeně řekl, že největšímu ohrožení čelí kolínská komunita menšin ze strany Arabů, Turků a Rusů.
Je pravda, že duhových vlajek bylo v Severním Porýní k vidění na veřejných budovách výrazně méně než v Bavorsku...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
