Hlavními hosty nedělních Otázek Václava Moravce České televize byli ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová - Tominová, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar a předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek. Přeli se o minimální mzdy, vedlejší náklady práce i důchodovou reformu.
Zaměstnavatelé si za to mohou sami
Vláda Bohuslava Sobotky plánuje, že se minimální mzda v roce 2017 přiblíží 40 % průměrné mzdy. V praxi to znamená, že by se mohla ze současných 8500 vyšplhat až na 11 200 korun. „To záleží na vývoji ekonomiky, nicméně já bych ráda zdůraznila, že Česká republika je v rámci EU až úplně vzadu při porovnání minimální mzdy,“ uvedla ministryně. Zdůraznila, že jde pouze o odhad. Členka vlády ale odmítla, že by se kabinet dopustil „podrazu“ na zaměstnavatelích, když prosadil navyšování minimální mzdy o 700 korun, a ne o 500.
Špicar je i přesto přesvědčen o tom, že kabinet nejednal fér, a doufá, že se nic podobného nebude opakovat. „My bychom se měli chovat jako seriózní země, která se nerozhoduje na základě dojmů, ale na základě čísel. A na tom jsme se s vládou shodli,“ podotkl. Pokud to rostoucí ekonomika dovolí, minimální mzda prý může klidně vyrůst až na částku, kterou slibuje paní ministryně. Problém je, že tento samotný růst může ekonomiku ohrozit. Negativně se projeví i v dalších nákladech.
Dufek oponoval, že zaměstnavatelé jen sklízí plody svého jednání z doby vlády Petra Nečase (ODS). „My jsme chtěli alespoň malý růst minimální mzdy, alespoň o sto korun, a zaměstnavatelé to nechtěli. Mnohdy jim pak rostly zisky. Kdyby se ale průměrná mzda zvyšovala pozvolna, nemusela by dnes narůstat skokově.
Obrovský problém: Vedlejší náklady práce
Marksová poznamenala, že růst minimální mzdy motivuje lidi k tomu, aby nezůstali na sociálních dávkách, ale aby pracovali a dostávali za to odpovídající ohodnocení. Ve stejném duchu se vyjádřil i Dufek.
Špicar ale poukázal i na odvrácenou stranu. „Zaměstnavatelé musí řešit obrovský problém, a to vedlejší náklady práce. Pokud se je nepodaří snížit, tak ztratíme jednu z mála komparativních výhod, které máme např. oproti západní Evropě, protože s budováním infrastruktury je to u nás složité, i ceny energií jsou vysoké.
„Já bych tady byla velmi velmi opatrná, protože je třeba spočítat, jaké dopady by snížení nákladů práce mělo na státní rozpočet,“ upozornila ministryně. Ohledně jejího případného snižování odmítla cokoliv slíbit. Nad tímto snižováním by prý mohli zaplakat i sami podnikatelé, až by se jim jednou vyměřoval starobní důchod.
Zaměstnávání lidí padesát plus
Následně se hosté věnovali problematice nezaměstnanosti, mimo jiné i zaměstnávání lidí starších padesáti let. „Já musím říci, že v poslední době se přístup k tomuto tématu začíná měnit, protože zaměstnavatelé už se jich nechtějí zbavit, ale spíše využít jejich zkušeností,“ poznamenal Špicar. Věkově pestrá firma bude podle jeho názoru konkurenceschopnější, protože pestrý tým dokáže přijít s neotřelými nápady. Lidé starší padesáti let se prý mohou prosadit i ve výrobě, neboť mají know-how, což těm mladším pracovníkům chybí.
MPSV prý má dobré plány jak napomoci zaměstnávání lidí starších padesáti let, ale má to háček. „Tleskat budeme, až uvidíme jejich realizaci. Po zkušenostech s minulými nepovedenými reformami na MPSV jsme opatrní,“ podotkl Špicar.
Paní ministryně předpokládá, že u osob starších padesáti let sáhne ke slevám v sociálním pojištění, což by mohlo pomoci zaměstnavatelům. Stejná sleva se možná bude týkat i osob do pětadvaceti let a matek po mateřské dovolené. „Myslím, že je ještě jedna obrovská věc, kterou můžeme bojovat proti diskriminaci, a to je osvětová kampaň. A tady si možná rýpnu i do České televize, protože před kamerami nevidíme starší moderátorky,“ poznamenala šéfka MPSV.
Firemní školky
Špicar k tomu dodal, že daňové úlevy samy o sobě nestačí. Já mám osobní zkušenost, neboť mám manželku na mateřské dovolené a my jsme zjistili, že je velký problém dostat naše dítě do školky,“ prozradil Špicar. Matky, které nemají děti ve školce, musí buď platit drahou chůvu, anebo práci najdou jen velmi těžko. Politici ale svými legislativními předpisy zapříčinili to, že založit si dětskou skupinu při firmě je tak náročné a drahé, že se do toho zaměstnavatelé nijak nehrnou.
Špicarových slov se chytila paní ministryně a uvedla, že se připravují analýzy, jak se finančně projeví, pokud zaměstnavatelé dostanou možnost odepsat si náklady na zřízení dětské skupiny při firmě z daní. A úlev by se mohli dočkat i rodiče, kteří posléze dítě do takové skupiny umístí. Jasnější čísla by podle Marksové-Tominové mohla být známa na konci tohoto roku. „Vláda se nejprve musela vypořádat s legislativní smrští,“ zdůvodňovala toto zdržení šéfka rezortu.
Byznys s chudobou a ubytovny
„Děláme analýzu celého systému sociálních dávek,“ prozradila v pořadu také ministryně. Stát si hodlá posvítit jak na dávky v hmotné nouzi, tak na příspěvek na bydlení. Ten se totiž netýká jen těch nejchudších a podmínky pro jeho vyplácení jsou poměrně nejasné. Hlubší kontroly prý přijdou v průběhu příštího roku. Zatímco příspěvky na bydlení jsou podle Marskové-Tominové až příliš štědré, jiné příspěvky jsou až příliš malé.
„S těmi lidmi se musí také pracovat. Vy potřebujete pracovníky Úřadu práce ČR, kteří dojdou za těmi lidmi a nabídnou jim nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jako jsou veřejné prospěšné práce,“ podotkla. Další problém je v tom, že Úřadům práce ČR se při změně IT systému výplaty dávek a následnému návratu k původnímu systému ztratila některá data. „Jedna kolegyně říká, že nám tato data emigrovala. A možná už je nenajdeme,“ varovala ministryně.
Špicar zdůraznil, že stát by si měl více kontrolovat komu nejrůznější příspěvky vyplácí. Za bývalého ministra práce Jaromíra Drábka z TOP 09 došlo k zásadnímu personálnímu oslabení úřadů práce. Ačkoli věcný záměr jako je centralizace či elektronizace byl naprosto správný, tak to provedení bylo naprosto katastrofální. My jsme nemohli vědět, že to takto dopadne, poznamenal ve studiu Špicar, který původním záměrům exministra Drábka fandil. I dnes nám prý chybí údaje o tom, jak efektivně zaměstnanci Úřadu práce ČR pracují.
Dufek si do Špicara následně „rýpnul“. „Já zaměstnavatelům trochu zazlívám, že zpočátku podporovali reformu exministr Drábka, my jsme ji nikdy nepodporovali. To, co tady pan Špicar teď řekl, to byla spíše taková líbivá mediální zkratka, ony se chyby těžko přiznávají,“ poznamenal Dufek.
Důchodová reforma.
V závěru diskuse dáma s oběma pány hovořila o důchodové reformě. Předběžně se počítá s tím, že se věk odchodu do důchodu zastropuje na 65 letech u mužů i u žen a pak se bude každých pět let analyzovat, zda hranici není třeba posunout, a to buď nahoru, nebo dolů.
„Já bych byl radši, kdyby se to zkoumalo jednou za deset let, pět let je politicky příliš krátká doba, jednou vládne levice, jednou pravice a já bych nechtěl, aby se z toho stávalo politikum,“ poznamenal k tomu Dufek. Následně podotkl, že zavedení druhého pilíře považoval za absolutně špatný krok.
Ministryně oponovala, že pětiletý limit pro zkoumání věkové hranice si odborná komise k důchodové reformě tzv. nevycucala z prstu, ale funguje to takto ve skandinávských státech. Podle ní je to ale ještě věc k diskuzi. Rozhodně ale platí, že by se odchod do penze měl jasně zastropovat. Stejně tak se bude pracovat na parametrických změnách třetího pilíře, aby byl atraktivnější pro občany.
„Všechny vlády od roku 1989 naprosto selhaly při řešení penzijní otázky. Kdyby se to týkalo jen důchodové reformy, tak by se to ještě dalo tolerovat. Ale ono se totéž stalo u reformy zdravotnictví a školství,“ zděsil se ve studiu Špicar. Debaty o zastropování věku do důchodu jsou z tohoto hlediska podružné. Politici prý musí představit jasnou koncepci, jak dál s důchody. A to se neděje.
autor: mp
