Hlavními hosty nedělních Otázek Václava Moravce České televize byli ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová - Tominová, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar a předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek. Přeli se o minimální mzdy, vedlejší náklady práce i důchodovou reformu.

Zaměstnavatelé si za to mohou sami

Vláda Bohuslava Sobotky plánuje, že se minimální mzda v roce 2017 přiblíží 40 % průměrné mzdy. V praxi to znamená, že by se mohla ze současných 8500 vyšplhat až na 11 200 korun. „To záleží na vývoji ekonomiky, nicméně já bych ráda zdůraznila, že Česká republika je v rámci EU až úplně vzadu při porovnání minimální mzdy,“ uvedla ministryně. Zdůraznila, že jde pouze o odhad. Členka vlády ale odmítla, že by se kabinet dopustil „podrazu“ na zaměstnavatelích, když prosadil navyšování minimální mzdy o 700 korun, a ne o 500.

Špicar je i přesto přesvědčen o tom, že kabinet nejednal fér, a doufá, že se nic podobného nebude opakovat. „My bychom se měli chovat jako seriózní země, která se nerozhoduje na základě dojmů, ale na základě čísel. A na tom jsme se s vládou shodli,“ podotkl. Pokud to rostoucí ekonomika dovolí, minimální mzda prý může klidně vyrůst až na částku, kterou slibuje paní ministryně. Problém je, že tento samotný růst může ekonomiku ohrozit. Negativně se projeví i v dalších nákladech.

Dufek oponoval, že zaměstnavatelé jen sklízí plody svého jednání z doby vlády Petra Nečase (ODS). „My jsme chtěli alespoň malý růst minimální mzdy, alespoň o sto korun, a zaměstnavatelé to nechtěli. Mnohdy jim pak rostly zisky. Kdyby se ale průměrná mzda zvyšovala pozvolna, nemusela by dnes narůstat skokově.

Obrovský problém: Vedlejší náklady práce

Marksová poznamenala, že růst minimální mzdy motivuje lidi k tomu, aby nezůstali na sociálních dávkách, ale aby pracovali a dostávali za to odpovídající ohodnocení. Ve stejném duchu se vyjádřil i Dufek.