V podloubí domu na Národní třídě poblíž pamětní desky k událostem 17. listopadu 1989, z níž na kolemjdoucí ukazuje několik rukou vítězný symbol „viktorky“, posedavá Václav Havel s přátelským úsměvem. Je tam totiž vchod do Sametové restaurace, kde je slyšet pop a politika není na pořadu dne. Když se ale člověk poptá, tak třeba uslyší, že „komunisti jsou paraziti“.

Obchodní značka: Samet

„Díky studentům v roce 1989 jsme získali svobodu, můžeme podnikat a skončila studená válka, tedy i atomová hrozba. Chtěli jsme v lidech opět trochu vzbudit vzpomínky na tu polistopadovou euforii. Proto z téhle restaurace děláme skanzen sametové revoluce,“ říká jeden ze spolumajitelů Martin Rhein a ukazuje mi Rudé právo z roku 1989. Na stěnách restaurace visí černobílé fotografie z událostí, které odstartoval zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě, v jedné z vitrín je vidět helmy a obušky tehdejší zásahové jednotky.

Na terase po večerech vyhrává trio muzikantů songy ze šedesátých až devadesátých let, tedy šlágry od Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Queen a dalších. Po Havlem oblíbených Rolling Stones anebo The Plastic People of the Universe ani slechu. Setmí se a rozjařeným hostům se začnou rozvazovat jazyky. „Jestli se u nás dostanou do vlády komunisti, tak se máme na co těšit. Čtyřicet let parazitovali na kdysi jedné z nejbohatších zemí Evropy, a jak to dopadlo. Jestli je zase pustíme k lizu, tak se Česko přidá k Albánii nebo Moldávii, tedy k chudobincům,“ rozzlobil se starší muž, co má na lístku už šest čárek a upil z pivního půllitru.