Podle něj je nutné se podívat na počátky této frustrace. Prý začala minimálně v době působení Nečasova kabinetu. „Žádná celospolečenská debata se nekonala, vláda si z pozice počtu mandátů, který se jí postupně redukoval, dělala, co si usmyslila, v rozporu s přáním voličů. Prosazovala jedno asociální opatření za druhým, vydupala si velmi spornou podobu takzvaného zákona o církevních restitucích a ve jménu protikorupčního boje byla obestřena jednou korupční aférou za druhou,“ říká a následně poukazuje na prezidentskou kampaň. „To se jenom podtrhlo 17. listopadu 2014, kdy páni akademici hájili vrhání vajec na hlavu státu za jeho – pro ně nepřijatelné, ale jinak pravdivé – hodnocení ukrajinského konfliktu,“ podotkl s tím, že v tomto kontextu je pak nutné vnímat reakci naší společnosti na problematiku uprchlíků.
„Výrazná část naší společnosti přestala věřit takzvaným elitám, přestala věřit inteligenci. Stačí potom, aby člověk, který se v minulosti profiloval jako silně protiruský a který šířil nepravdivé informace o dění na Ukrajině, vyjádřil nutnost přijímání uprchlíků – a to v zájmu humanity. Ti, kteří ho nemohou ani cítit, se apriori zatvrdí proti všemu, co hájí, i kdyby třeba tentokrát mohl mít aspoň částečnou pravdu,“ dodal.
Podle něj tak jsou na jedné straně lidé, kteří žijí se strachem a nechtějí o imigrantech ani slyšet. Na druhé straně jsou pak ušlechtilí arbitři morálky. Ve svém textu se pak opírá například do Martina Konvičky, předsedy hnutí Blok proti islámu, kterému podle něj uniká podstata, z čeho vznikl takzvaný Islámský stát. „Že za ním žádná muslimská země nestojí – naopak, zůstává za ním jeden zhroucený muslimský stát za druhým. Právě z těchto zemí lidé prchají. Islámský stát totiž popravuje i muslimy. Ty, jež chce pan Konvička vracet zpět,“ uvedl.
Řezanka dále zmiňuje, že averze vůči muslimům odvrací naši pozornost od problémů, které jsou systémové povahy. To z čeho viníme všechny muslimy, se dle jeho názoru vyskytuje v nebezpečné míře přímo i u nás doma. „Varuji před tendencemi, které odbourávají solidaritu ve společnosti. To, že budeme rozdělení, nám nijak neprospěje, naopak. Chtějme bezpečnost i sociální práva. Nenechme se ale rozeštvat proti sobě. Nebuďme loutkami různých ku-klux-klanů. Bojujme za svá práva – ne za práva nadnárodních korporací. Tím, že se zatvrdíme vůči všem muslimům, si nic nevybojujeme. Zkuste se nad tím aspoň zamyslit,“ vyzval závěrem.
Původní text ZDE.
autor: vef