Podle něj je nutné se podívat na počátky této frustrace. Prý začala minimálně v době působení Nečasova kabinetu. „Žádná celospolečenská debata se nekonala, vláda si z pozice počtu mandátů, který se jí postupně redukoval, dělala, co si usmyslila, v rozporu s přáním voličů. Prosazovala jedno asociální opatření za druhým, vydupala si velmi spornou podobu takzvaného zákona o církevních restitucích a ve jménu protikorupčního boje byla obestřena jednou korupční aférou za druhou,“ říká a následně poukazuje na prezidentskou kampaň. „To se jenom podtrhlo 17. listopadu 2014, kdy páni akademici hájili vrhání vajec na hlavu státu za jeho – pro ně nepřijatelné, ale jinak pravdivé – hodnocení ukrajinského konfliktu,“ podotkl s tím, že v tomto kontextu je pak nutné vnímat reakci naší společnosti na problematiku uprchlíků.

„Výrazná část naší společnosti přestala věřit takzvaným elitám, přestala věřit inteligenci. Stačí potom, aby člověk, který se v minulosti profiloval jako silně protiruský a který šířil nepravdivé informace o dění na Ukrajině, vyjádřil nutnost přijímání uprchlíků – a to v zájmu humanity. Ti, kteří ho nemohou ani cítit, se apriori zatvrdí proti všemu, co hájí, i kdyby třeba tentokrát mohl mít aspoň částečnou pravdu,“ dodal.