Chcete, aby vláda Andreje Babiše dovládla do voleb?Anketa
Jaký je váš první, stručný komentář k neprodloužení nouzového stavu?
Chcete stručný? Je to „průser“!
V čem přesně – pro hejtmana Ústeckého kraje?
Je to velký problém, protože samozřejmě pokud skončí nouzový stav, lidé si budou myslet, že skončila pandemie… To je jedna věc. Jestli se vše rozvolní, a pokud by se nám nepodařilo udržet uzavřené restaurace a podobně, tak si myslím, že situaci pak nezvládneme. Nemocnice se plní, myslím, že do čtrnácti dnů by nastal kolaps.
Přímo kolaps zdravotnictví?
Stoprocentně. Protože my máme 80procentní obsazenost. Pokud po rozvolnění přibude více a více nakažených lidí, tak to nebudeme mít jak zvládnout.
Další problém je… respektive doufám že ne, protože dneska ještě budeme jednat s vládou, tak se to snad nestane: Jde o to, že skončí-li nouzový stav, tak všechny ventilátory, které máme zapůjčené, bychom museli vrátit do skladu hmotných rezerv. Takže bychom je museli sbalit a odvézt. Nevím, co bychom pak těm pacientům dávali…
Další problém – nebudeme moci víceméně nařídit pracovní činnost, kde nám studenti neskutečně pomáhají. A já jim za to opět velmi děkuji! Dělám to pokaždé, kdy můžu, jsou pro nás velkým přínosem.
Pomoc vojáků bychom možná vyřešili nějakým jiným možným způsobem, ale armáda také už tvrdí, že i v případně vyhlášeném stavu nebezpečí mohou pomoci s odstraněním škod, ale to prý není úplně to, co nyní vojáci v rámci pandemie dělají.
Psali jsme:
Nemohli bychom využít hasiče. Nemohli bychom zrychleně rozhodovat o přidělení ochranných pomůcek pro dětské domovy, domovy pro seniory. Nemohli bychom omezit návštěvy v domovech pro seniory – kdybychom tam návštěvy teď pustili, nákaza by se opět „rozjela“.
Je toho hodně moc, na co my ani nedosáhneme z krajské úrovně, protože stav nebezpečí, o jehož vyhlášení uvažujeme, není tak dobrý nástroj, aby se vše ohlídalo.
Hlavně největší část by zůstávala na hygieně. A když bohužel vím, jakým stylem hygienická stanice funguje, že se k tomu nestaví, aby obrazně řečeno „měli koule na to“, že by k zákazům přistoupili… Měli by mít tu odvahu, protože se bojím, že ji k rozhodným omezením nemají. Přitom na hygienicích to bude viset…
Psali jsme:
Uvažujete tedy o vyhlášení „stavu nebezpečí“... Na čem to závisí a vyhlásil byste jej hned od pondělí, tedy s koncem nouzového stavu?
Pokud nebude jiná možnost… ještě máme do neděle čas na nějaká jednání. Dneska se s vládou odpoledne spojíme videokonferenčně a budeme hledat možné cesty…
Doufám, že se k něčemu dobereme a že vláda na základě našeho apelu... Komunikovali už jsme včera od rána a nejenom pět hejtmanů a primátor Hřib, ale všichni hejtmani jsme se shodli, že budeme žádat vládu, aby prodloužila nouzový stav. Bohužel si nejdřív pár hejtmanů udělalo pí-árko a pak teprve večer jsme se najednou zase sjednotili. Ale asi to k tomu patří...
Ale každopádně všichni jsme zajedno v potřebě vyhlášení nouzového stavu. Doufáme, že nás vláda vyslyší a vyhlásí jej.
Pokud ne, tak samozřejmě i když nejde o ideální nástroj, tak „stav nebezpečí“ vyhlásím, a to od pondělí.
Co se budete snažit udělat ještě přes víkend?
Určitě celý víkend budeme záležitost řešit, i v návaznosti na dnešní videokonferenční setkání s vládou – budeme čekat na zprávu, co udělá vláda. Pokud nás nevyslyší, tak já už od včera jsem zaměstnal čvrt úřadu, aby vše kolem toho zjistili, jakým způsobem bychom měli vyhlásit stav nebezpečí a jak ho zdůvodnit. Protože ono to není úplně jednoduché, musí být skutečně vážný důvod, aby jeho vyhlášení nebylo soudně napadnutelné.
Ale ve stavu nebezpečí se doopravdy některé důležité věci dělat dají. Je potřeba současný stav opatření udržet, nenechat vše rozvolnit…
Postřehl jsem včera, že ještě dokonce Německo se na nás kouká „svrchu“ a chce zavřít hranice.
Psali jsme:
Jistě, to je ve vašem, příhraničním kraji zásadní, stejně jako u nedávno řešeného Karlovarska a Chebska…
Na jednu stranu německé straně rozumím, je to jejich rozhodnutí. Může v tom něco konat Ministerstvo zahraničních věcí, ale pochybuji, že něco zmůžou... Ale našemu kraji nastanou problémy. Co s pendlery?
Lidé si hlavně neuvědomují, že jakmile skončí nouzový stav, tak skončí i kompenzace! Jestliže například otevřeme školu, která se následně „zamoří covidem“ a zavře, tak lidé bohužel budou mít děti doma, ale nedostanou žádné kompenzace.
Zrovna Ústecký kraj loni v červnu poskytl jednou své vlastní kompenzace pro živnostníky, kdy dal žadatelům jednorázovou částku 25 tisíc korun. To by už letos „nehrozilo“?
Já to řeknu úplně jinak. Vy jste to vlastně řekla dobře – kraj ty kompenzace „dal“. Na nic je nevázal, prostě rozdal kolem 70 milionů korun. Mohl to směrovat jinam...
Ale upřímně – i kdybychom peníze v rozpočtu měli, tak ve chvíli, kdy budeme ve stavu nebezpečí, veškeré náklady platí kraj! Veškeré ochranné pomůcky, veškeré zajištěné, veškeré objednávky lůžkových kapacit, které bychom chtěli rozšířit… Tak už to nebude platit pojišťovna, ale kraj.
Nebudeme si moci podobné kompenzace vůbec dovolit, ale budeme muset peníze použít na ta základní opatření. Vůbec jsem si neuvědomil, když mi to vyčíslili, kolik jenom stojí ochranné pomůcky v nemocnicích – to jsou obrovské výdaje! Stovky milionů.
Co se týče příhraničního zdravotnictví, tak Ústecký kraj je na tom podobně jako Chebsko, kde se před pár dny řešila spolupráce s Bavorskem… Jak vnímáte, že pražští politici nevidí přeshraniční spolupráci – ve vašem případě se Saskem – tak důležitou pro kraj u hranic?
Pražští politici, a já to asi skutečně mohu říci nejlépe, vůbec nevnímají, že Ústecký kraj je trochu jiný než všechny ostatní. Mně se ani ve Sněmovně nepodařilo je o tom přesvědčit. Pořád jsme pro zbytek republiky „odpad“. Když se jim něco nehodí, tak to přesměrují k nám, ale na druhou stranu pomoci se pak nedočkáme.
A Německo oni nevidí tak, jako my zde. Oni ho vnímají z té „velké politiky“. Ale – protože jsem v úřadu hejtmana krátce a jsme v covidové době – ještě jsem neměl šanci setkat se s protějškem ze Saska. Ale komunikace jako taková je dobrá.
Těším se, až se budeme moci sejít. Chci spolupráci ještě více rozvíjet. Chci propojit spolupráci ve zdravotnictví, školství, ale k tomu zatím bohužel nebyla příležitost.
Zmínil jste hrozbu kolapsu zdravotnictví. Může být přece jen opět na pořadu dne aktivace přeshraniční spolupráce, o které se mluvilo už na zmíněném Chebsku?
Tato záležitost byla na pořadu dne už někdy ke konci roku, ale nejde úplně až tak o věc Ministerstva zdravotnictví, jak je prezentováno, ale hlavně Ministerstva zahraničních věcí.
Jak nám bylo sděleno, tak se tam hraje jakási dá se říci „diplomatická hra“… Oni jsou samozřejmě připraveni nám pomoci, existuje ovšem rozdíl v platbách a podobné věci, které se musí doladit.
Ale je pravda, že v této problematice jsou hráči Ministerstva zdravotnictví a zahraničních věcí, my jako kraj v tom moc neuděláme. Ale vidíte, že i Cheb se vyřešil, že máme kapacitu, že pacienty dovezeme k nám.
Na druhou stranu, jak se mluvilo o bourání nemocnice v Praze, tak možná by se s tím mělo chvíli počkat…
Až budeme v normálním režimu, rád bych řešil přeshraniční spolupráci, například pacienti na Šluknovsku to mají na německou stranu blíž než někam do Děčína… Je to vše o jednání a o penězích od pojišťoven.
Psali jsme:
A co očkování, jak v Ústeckém kraji teď probíhá aspoň tato věc?
Očkujeme tak, jak můžeme. Čísla se rychle mění, ale zhruba 14 tisíc lidí nyní máme proočkovaných. Snažíme se pořád očkovat lidi 80+ a personál, ale vázne to skutečně jen na vakcínách. Pořád čekáme na dodávku vakcín, protože jinak jsme připraveni, abychom očkovali mnohem více.
Minulý týden jsem kontroloval všechna očkovací místa, všechno je super připravené, jen ty vakcíny…
Máte teď nějaký speciální vzkaz, apel, směrem k veřejnosti?
K veřejnosti mám jedno jediné. Snad pochopí. Tím, že skončil nouzový stav, rozhodně neskončila pandemie… Aby jednali skutečně s rozumem... Chápu, že si musí nakoupit a podobně, ale aby opravdu přemýšleli, že to není tak jednoduché a že mohou ublížit mnoha lidem kolem sebe.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lucie Bartoš
