Polsko od roku 2019 investovalo do svých ozbrojených sil téměř 150 miliard eur (3,6 bilionu korun). Výsledkem jsou masivní nákupy, které patří k největším v Evropě. Varšava objednala například tisíc tanků K2 Black Panther, více než 350 samohybných houfnic K9 Thunder a 48 lehkých bojových letounů FA-50 z Jižní Koreje. Z USA pořizuje baterie systému Patriot, 300 tanků Abrams, 32 stíhaček F-35 a rekordní objednávku 96 útočných vrtulníků AH-64E Apache. Doplnit je mají také švédské ponorky třídy A26.
Stamiliardy zlotých tak směřují do obranného průmyslu mimo Polsko. Poté, co Polsko ve velkém poskytlo Ukrajině zbraně ze sovětské éry, už totiž nechtělo čekat roky na vývoj domácích systémů. Požadovalo hotová, ověřená řešení s krátkými dodacími lhůtami. Podle odborníků by Polsku trvalo dekády a stálo miliardy dolarů vývoje, než by dokázalo dohnat technologickou úroveň zemí, které už desítky let budují komplexní zbrojní průmysl.
Politický tlak na posílení domácí produkce
Stále větší část politické debaty se dnes točí kolem otázky, proč z rekordních rozpočtů profituje především zahraničí. Premiér Donald Tusk na podzim jasně prohlásil, že Polsko nechce být „jen obrovskou pokladničkou“ pro zahraniční výrobce. Jeho vláda chce posílit vlastní zbrojní základnu, tak aby v budoucnu dokázala konkurovat světovým hráčům a exportovat.
Jenže současná realita je jiná, jak upozorňuje list Politico. Polsko má sice silnou tradici ve výrobě obrněných vozidel, radarů nebo ručních zbraní, ale chybějí mu klíčové technologie – moderní munice, sofistikovaná elektronika, špičkové raketové systémy či pohonné jednotky pro letadla a lodě. Místní společnosti, zejména státní konglomerát Polska Grupa Zbrojeniowa (PGZ), se tak potýkají s dědictvím z dob studené války i s nedostatečnou obnovou kapacit během 90. let.
PGZ dnes funguje v mnoha závodech, které technologicky i infrastrukturně zamrzly v 80. letech. Podle vedení firmy jsou různé haly v tak špatném stavu, že se v zimě musejí zastavovat některé procesy, například svařování. I rozsáhlé investice posledních let jsou spíše nouzovou modernizací, nikoli skutečným rozšířením výrobních možností.
Kapacita výroby munice zůstává nízká: Polsko chce ročně produkovat stovky tisíc granátů ráže 155 mm, ale donedávna zvládalo jen několik desítek tisíc. Vývoj a výroba složitějších systémů postupují ještě pomaleji – například jeden komplet přenosného protiletadlového systému Piorun trvá vyrobit až osmnáct měsíců, bojové vozidlo pěchoty Borsuk zhruba dva roky.
I proto je Polsko v globálním žebříčku obranných firem pozadu. PGZ se nachází až na 51. místě mezi stovkou největších výrobců. Přestože meziročně roste, její postavení se nemůže rovnat západoevropským konkurentům z Německa, Francie či Švédska.
Drony jako příležitost
Nadějnější scénář se otevírá v oblasti dronů. Polské firmy, zejména WB Group, si dokázaly vybudovat postavení v segmentu bezpilotních systémů. Varšava nyní plánuje vybudovat celostátní protidronovou bariéru využívající domácí technologie. Díky tomu, že Polsko již provozuje americký integrovaný systém velení boje IBCS, může tyto technologie rychle propojit a vytvořit robustní obrannou vrstvu, která by mohla být první svého druhu v Evropě.
Navíc Polsko počítá s výraznou finanční injekcí z prostředků Evropské unie. Z programu „Bezpečnostní akce pro Evropu“ plánuje využít až osm miliard eur právě na nákupy dronů a protidronových systémů. Varšava také prosazuje, aby EU povolila použití těchto prostředků i na technologie částečně neevropského původu – což odpovídá současné polské závislosti na amerických a korejských systémech.
Dlouhá cesta k soběstačnosti
Přestože politická vůle posílit domácí průmysl je silná, experti upozorňují, že desítky let zanedbaných investic nelze napravit několika rozpočtovými obdobími. Polsko dlouhodobě deklaruje, že chce alespoň polovinu výdajů na obranu utratit doma, ale u velkých zahraničních zakázek, jako jsou F-35 nebo systémy Patriot, je to téměř nemožné.
Budoucnost polského zbrojního sektoru tak bude záviset na tom, zda se mu podaří modernizovat výrobní kapacity, zvládnout vývoj klíčových technologií a navázat partnerství se světovými firmami, tak aby získal know-how, nikoli jen montážní práce.
Jak nedávno poznamenal místopředseda PGZ Arkadiusz Bąk: „Pokud nejste u stolu, jste na jídelním lístku.“ V rychle se měnící bezpečnostní realitě Evropy se Polsko snaží zajistit, aby u toho stolu sedělo jako plnohodnotný hráč, nikoli jen jako velký zákazník zbrojního průmyslu jiných států.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte se zbrojením, které se rozjelo v evropských státech?
autor: Jakub Makarovič
