V sobotu 27. 5. jsme si připomněli další výročí úspěšného atentátu na říšského protektora a válečného zločince Reinharda Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté vyslaní z Anglie roku 1942, tedy před 75 lety. Pro někoho oslava, pro jiného smutná událost. Pro některé minulost, která se stále vzdaluje v době mediální hlouposti, sobectví, odcizení, potlačování vlastenectví a snah o likvidaci evropských států a jejich národů. Nicméně dějiny se opakují, a dokonce i atentát na reprezentanta okupační moci má vazbu na současnost.
K bojové a zároveň vrcholně politické akci československých výsadkářů lze přistupovat různě. Nicméně každý národ by si měl vážit slavných činů svých hrdinů. Pokud tak nečiní, neváží si sám sebe a svojí historie, takže ztrácí smysl svojí existence a z historického hlediska i právo na svoji existenci. Dnes něco takového jako popírání vlastní historie vidíme v celé Evropě, a dokonce i v USA. Na akci proti Heydrichovi je řada zajímavých momentů, místy až nelogických, takže bychom ji mohli rozdělit do několika základních segmentů, a to organizace, vybavení, samotnou akci, český odboj, kolaboraci, výsledný efekt a odraz v současnosti, což je pravděpodobně nejdůležitější.
Organizace
Přípravu a organizaci akce skupiny Anthropoid lze bez velké nadsázky označit za zfušovanou. Důvodem je i fakt, že se jednalo více o politickou než o vojenskou akci. Spojení s domácím odbojem bylo omezené, takže chyběly i základní poznatky o životě v protektorátu, počínaje přesným vzhledem dokumentů a dalších náležitostí potřebných pro přežití doslova každý den. V Londýně stále převládala představa, že nacisté se budou chovat civilizovaně k civilnímu obyvatelstvu. Přitom se stačilo podívat na situaci v Polsku a Sovětském svazu.
Do určité míry byla důvodem omylů i prohnaná politika německého vedení, které se snažilo zachovat v protektorátu klid a fungující průmysl do vítězství na východní frontě. Proto dočasně minimalizovalo i holocaust, zvláště v případě známých a vlivných Židů. Londýnské vedení navíc v řadě případů ignorovalo informace z protektorátu, případně se staralo především o úzce vojenské. Dokladem ubohosti přípravy akcí různých skupin v protektorátu je i vyslání parašutistů Čurdy a Gerika, kteří dobrovolně zradili a přeběhli k nepříteli.
Atentát byl plánován už na 28. 10. 1941, tedy den vzniku republiky. Liší se i názory jeho důvodu. Oficiálně byly připravovány atentáty na Heydricha, Franka a nejznámějšího kolaboranta Emanuela Moravce, předválečného plukovníka ČS armády a špičkového vojenského odborníka. Podle jiného názoru mělo jít především o odvetu za generála Bílého, velitele odbojové organizace ON (Obrana Národa) a dalšího generála a 13 důstojníků, které nechal Heydrich popravit po svém nástupu do Prahy 27. 9. 1941.
Reinhard Heydrich- Kat z Prahy. Portrét jednoho z nejkrvavějších nacistů
Výcvikem procházeli pouze dva parašutisté, a to Gabčík a Svoboda. Protože Svoboda se koncem výcviku zranil, nahradil ho Kubiš. Ten musel absolvovat výcvik, čímž se odlet posunul. Opět je zcela nelogické, že výcvikem neprocházel žádný záložník, když možnost zranění byla vysoká při seskocích na padáku, nácviku boje zblízka, práci s trhavinami a ostrých střelbách v bojových situacích.
Vybavení
Dokladem odbyté přípravy bylo i vybavení a výzbroj parašutistů. Nemá smysl zabývat se nekvalitními a neúplnými dokumenty, stejně jako evidentně anglickými oděvními výrobky v době, kdy se kvalitní oblečení v protektorátu stávalo problémem. Rovněž výzbroj byla bídná, na což se obvykle zapomíná. Jediný samopal Sten Mk.II nebyl žádnou výhrou, což se ukázalo v akci. Bohužel v Británii lepší samopaly neměli a dosažitelný americký Thompson byl příliš velký a těžký. Použít špičkový italský kořistní typ Beretta 38 nebo německý MPi 41, kterými SOE (Special Operations Executive) vysílající paraskupiny disponovala, nikoho nenapadlo. Skupina neměla žádnou dlouhou zbraň typu odstřelovačské pušky, což bývá oblíbená zbraň při atentátech na jednotlivé osoby. Rovněž pistole Colt Model 1903 Pocket Hamerless nebyla ideální zbraní pro atentátníky.
Zbraň neměla palečník kohoutu, takže se musela při selhání znovu natahovat a byla ve vztahu k pouze středně výkonnému náboji 9 mm Browning velká a těžká. I Walther PPK Heydrichova řidiče Kleina byl lepší a pohotovější zbraní, o pistoli Luger P.08 (známá obvykle jako Parabellum) umístěné v pouzdře ve dveřích automobilu nemluvě. To může potvrdit každý, kdo z těchto zbraní střílel. Přitom SOE disponovala špičkovými pistolemi FN HP (Browning HP). Že Heydrich neměl v „Parabelle“ zasunutý zásobník, a proto se nemohl zúčastnit přestřelky, je důkazem jeho arogance i vojenské neschopnosti. Navíc v rozporu s předpisy a výcvikem nařídil Kleinovi zastavit, vyskočil z auta a snažil se střílet z nenabité pistole. Poněkud trapná frajeřina, téměř pubertální u nacistického germánského nadčlověka a supermana. Rovněž příslušníci dalších československých paraskupin z Británie, ať už zpravodajských nebo demoličních, byli vyzbrojeni ještě v roce 1943 stejně mizerně. Závěrečný boj v kostelní kryptě se odehrál na straně parašutistů s pistolemi ráží 9 mm, 7,65 mm a dokonce 6,35 mm. Žádný Sten tam nebyl.
K útoku na Heydricha byla použita bomba upravená z protitankového granátu No.73 Mk.I, který dokázal těžce poškodit i tank. Avšak výtvor laboratoře britských speciálních jednotek SOE ve formě pytlíku s trhavinou polepeného náplastí měl menší účinek než například československý útočný ruční granát RG-4. Po atentátu Němci objevili ještě tři nepoužité bomby. Jedna z nich je unikátem ve fondu Vojenského historického ústavu. Je nepochopitelné, jak mohl kdokoli plánovat útok na opancéřované auto něčím takovým. Pravděpodobně to došlo i Angličanům, protože podobné bomby se následně již nikde neobjevily. V seznamu výzbroje skupiny Anthropoid jsou uváděny ještě britské obranné granáty Mills a nebezpečný jednorázový nástražný granátomet Tree Spigot. Nic z toho se nenašlo a je otázkou, zda touto výzbrojí parašutisté skutečně disponovali.
Parašutisté byli vybaveni ještě několika typy iniciátorů a plastickou trhavinou. Antropoid údajně tento materiál nevyužil. Podle dosažitelných údajů jej využil destrukční materiál k výrobě náloží maskovaných jako kusy uhlí velitel skupiny Out Distance poručík Adolf Opálka. Ten se stal na základě rozkazu z Londýna velitelem všech parašutistů působících v protektorátu. Vzhledem k mizerné přípravě byl zázrak, že parašutisté přežili tak dlouho a dokázali úkol splnit. Hlavní součástí tohoto zázraku byli čeští odbojáři, na něž se pro samou vděčnost cizincům a přepisování historie mnohdy zapomíná.
Provedení atentátu
Bez ohledu na druhý film o atentátu, který dělá z parašutistů spíše bandu nezodpovědných erotomanů, odvedli dobrou práci. Upozornili Londýn na problémy a rizika, úkol splnili bez ohledu na mizernou přípravu i výzbroj a další vybavení a odešli do historie se ctí. Již průzkumy terénu v oblasti Panenských Břežan, kde Heydrich sídlil, byly ukázkou velké odvahy. Selháním samopalu STEN se zabývá několik teorií a není dodnes jednoznačně vyřešeno. Ve střeleckém souboji na místě zvítězil Gabčík, který zasáhl Kleina do nohy, čímž mu přerazil holenní kost a vyřadil ho z boje.
Organizace ústupu a krytí byly velmi dobré. Bez brutálního teroru a zrádců by atentátníci pravděpodobně nebyli nalezeni. Dlouhá obrana krypty je dokladem jak zoufalého odporu parašutistů, kteří věděli, že stejně zemřou, tak snahy Němců zajmout je živé. Nacisté nechali zlikvidovat i ostatky parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše (Anthropoid), Adolfa Opálky (Out Distance), Josefa Valčíka (Silver A), Josefa Bublíka a Jana Hrubého (Bioscop) a Jaroslava Švarce (Tin), jejichž těla byly nalezena v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje, stejně jako řady jiných českých a slovenských vlastenců. Příslušníkům nacistických ozbrojených sil včetně příslušníků SD a SS se u nás budují okázalé hřbitovy.
Výsledky a následky
Z politického hlediska byl úspěšný atentát na říšského protektora nezpochybnitelným úspěchem. Něco takového se jinde nepodařilo. Československý odboj se zviditelnil na mezinárodní scéně. Z vojenského hlediska byl výsledek zanedbatelný, protože logicky okamžitě nastoupil náhradník. V totalitním systému je efektivita atentátu vůči jednotlivci minimální, pokud se nejedná o nejvyššího vůdce. Dočasně získal moc nenávistný sudeťák K. H. Frank, který s radostí rozpoutal teror proti českým civilistům.
Nacistický teror s tisíci mrtvými byl využíván nejprve předlistopadovou propagandou jako doklad nezájmu buržoazního londýnského vedení na utrpení českého lidu. Byla to stejná pitomost jako zatajování faktu, že jihozápadní Čechy osvobodila americká armáda spolu s belgickým protitankovým praporem. Aktuálně je atentát využíván polistopadovou propagandou podporovanou sudeťáckými organizacemi jako doklad české hlouposti a neochoty žít v nacistickém ráji.
Nicméně atentát odhalil německou rasistickou brutalitu, kterou se snažili zakrývat některými populistickými opatřeními, především ve vztahu k průmyslovému dělnictvu přispívajícímu svým dílem ke zbrojení a sedlákům jako dodavatelům potravin. I když se mnou leckdo nebude souhlasit, byla oběť parašutistů do určité míry srovnatelná a Janem Palachem. Jednalo se především o probuzení českého národa z letargie okupace. Atentát byl důležitým varováním i pro rostoucí počet kolaborantů, kteří pod různými pohnutkami, nejčastěji ziskuchtivými, zrazovali národ, někteří již před okupací. Typickým příkladem byl ministr Beran, který vytáhl bankovku a konstatoval, že pokud přijde Stalin, tak mu ji sebere, zatímco Hitler mu ji ponechá. Nelze se zbavit dojmu, že podobně scestně uvažují i někteří reprezentanti současné EU i české politiky ve vztahu k islamizaci Evropy.
Obecně je uváděno, že existovaly dvě heydrichiády. První po nástupu Heydricha, který se snažil terorem a popravami zastrašit český národ, a druhá po atentátu, kdy se o totéž snažil Frank. Český odboj se podařilo dočasně potlačit, ale nikoli zlikvidovat. Zkušenostmi výrazně vyspěl, stejně jako v jiných zemích. Mnozí Češi se doslova probrali při pohledu na německou brutalitu a začali pomáhat jak rozprášenému odboji řízenému z Londýna, tak komunistickému řízenému z Moskvy, který byl decimován jako první.
Heydrich Háchovi: Vážený pane prezidente...
Popravení odbojáři byli v odboji dobrovolně a pomáhali parašutistům dobrovolně. Věděli, jaké nesou riziko oni i jejich rodiny. Nacistická „spravedlnost“ trestala nejen konkrétní viníky, ale hromadně i s příbuznými. Byli to nezapomenutelní hrdinové a vzory českého národa, na něž se nesmí zapomínat. Nebyli zbabělí a nekolaborovali jako mnozí jiní nadšeně hajlující v Lucerně i jinde. Popravení odbojáři stejně jako povraždění obyvatelé Lidic a Ležáků a další vlastenci umučení v nacistických věznicích a koncentrácích nepřinesli oběť nadarmo. Představa, že by se českému národu podařilo nějak přežít a jejich oběť byla zbytečná, je mimo realitu. První heydrichiáda by pokračovala a mnozí z těch, kteří byli popravení za Frankovy druhé heydrichiády, by ji stejně nepřežili. A nesmíme zapomínat, že český národ měl být po válce částečně vystěhován spolu s Židy kamsi na nehostinný sever Ruska, kde by pomalu vyhynul a byl částečně likvidován při otrocké práci v koncentrácích. Samozřejmě až na kolaborantské výjimky, které se většinou měly stát Němci druhé kategorie na úrovni pomocných dělníků.
Zde je třeba zdůraznit a připomenout hrdinství mnoha českých žen, které se zúčastnily odboje, pomáhaly parašutistům a položily život za vlast a národ. Jak propastně se liší od dnešních malicherných a protinárodních feministek, genderistek a multikulturalistek. Bez ohledu na chyby byl atentát zaměřený na potrestání nacistického nepřítele českého národa jedním z nejslavnějších a nejznámějších momentů českého boje proti nacismu za druhé světové války i celkové historie, stejně jako husitství a boj proti rakouské okupaci.
Současnost naruby
Za jedno z nejsmutnějších a nejostudnějších období českých dějin můžeme považovat současnost. Vlast a národ se stávají cílem útoků ziskuchtivců a omezenců, kteří pro ně nic dobrého neudělali. V celé Evropě probíhá systematické tažení proti státům a národům. V naší republice je tento trend pravděpodobně nejsilnější, protože přímo sousedíme s Německem, které se stalo základnou multikulturalismu a evropského kolonialismu. Dochází k falšování, překrucování a zamlčování dějin a ve školách a v médiích se omezují informace o slavných dobách na úkor propagace zvrhlé ideologie takzvaného multikulturalismu. Po neslavné cestě šéfa KDU-ČSL Bělobrádka a rodáka Hermana mezi své sudeťácké krajany se chystá další Bělobrádkova cesta na sudeťácký sjezd.
Nekonečná ponížená a pokrytecká komedie vůči nejaktivnějším nacistům a nejhorším nepřátelům českého národa. Jaký je vztah těchto reprezentantů „české“ politiky a řady dalších, kteří dostávají maximální prostor v médiích k vlasti a národu? Pravděpodobně slyší s radostí výzvy Merkelové, že Evropa se má postavit na vlastní nohy a společně bránit, přestože na ni nikdo neútočí. Nějak přehlížejí fakt, že se jedná o nohy v nacistických rajtkách nebo sudeťáckých bílých podkolenkách končících v koženkách s padacím mostem. Možná proto si Posselt pořídil tak velký zadek, aby se mu tam vešli všichni čeští politici, mediální pracovníci, historici, komedianti a neziskovkáři.
Přitom se musíme ptát, kolikrát se němečtí politici omluvili nám za zločiny spáchané v období druhé světové války? Kde jsou náhrady za škody napáchané okupanty a sudeťáky? Kolikrát se omluvili sudeťáci, kteří nesou hlavní vinu na teroru a nemalou na vypuknutí druhé světové války. Kdy přestane jednání politiků reprezentujících český stát se sudeťáckou partou, která není reprezentantem německého státu? Jak je možné, že čeští politici, především za KDU-ČSL/TOP 09/STAN a ČSSD, někteří i za ODS nezasáhnou a nezastaví dlouhodobou protinárodní propagandu v českých médích, především v ČT24 a podporují protinárodní neziskovky spolupracující se sudeťáky?
Proč nebyla dodnes potrestána naprostá většina nacistických zločinců působících na našem území v době takzvaného protektorátu? Kdy bude ukončeno podřízení poloviny našich pozemních sil německé desáté tankové divizi, které provedl bez svolení sněmovny, senátu a prezidenta ministr Stropnický? Má naše země a její obyvatelé zájem na útočné válce kdesi na Ukrajině či Pobaltí pod prapory Bundeswehru? Proč se ohlupují mládež s dětmi v českých školách multikulturalismem? Zde bych připomenul ministryni Valachovou za současnou prohnilou a protinárodní ČSSD, která si hraje na moralistku.
Bude česká armáda pod prapory Bundeswehru? Toto přišlo místo odpovědi
Přitom je věrnou služebnicí Dienstbiera i Sobotky a především kolonizace řízené z Bruselu a Berlína. Právě ona zatáhla do českého školství multikulturalismus, neziskovky, propagaci islámu a inkluzi. Proč se v českých médiích neustále vytváří syndrom české viny proti nacistům a sudeťákům, přestože se jednalo o nepřátele našeho národa, ničitele Československé republiky, nejaktivnější pracovníky nacistických tajných služeb, především SD, procentuálně nejpočetnější členy nacistické strany a především bývalé občany Československé republiky, kteří se občanství dobrovolně vzdali a stali se občany nacistické velkoněmecké třetí říše.
Pojede se Bělobrádek posté uboze a pokrytecky omlouvat sudeťákům jako člen a místopředseda historicky nejubožejší české vlády za údajné české zločiny, nejlépe v koženkách, bílých podkolenkách a klobouku se štětkou, a samozřejmě s velkým odznakem EU a hrudi? Nepoleze se omlouvat za to, že čeští teroristé kdysi zavraždili ubohého Heydricha a po válce popravili sudeťáckého zločince a rasistu Franka? Bude se zase omlouvat za to, že sudeťáci museli na základě mezinárodních dohod odejít tam, kam léta chtěli, do své německé říše?
Dlouhodobě se připravuje roztrhání naší republiky do takzvaných euroregionů. Například jižní Čechy mají být součásti euroregionu řízeného z Passova. Je logické, že Češi tam budou menšinou a rozhodně ne vládnoucí. Roztrháním státu se omezí možnost společné obrany jeho obyvatel proti kolonizaci a samozřejmě také islamizaci. Euroregiony jsou projektem kolonizace slovanských zemí s cílem vybudovat stabilní základnu levných pracovních sil, moderních otroků, kde každý člen podmaněného národa bude pod vlajkou EU a fanfárami ódy na radost pracovat na vyšší životní úroveň Němců a jejich islámských hostů. Něco takového chystali nacisté již ve čtyřicátých letech na Ukrajině, v Bělorusku a Rusku.
Likvidace národních států a vytvoření zcela nových celků řízených vládnoucí rasou spojené s přesídlováním desítek milionů obyvatel Evropy. Můžeme si připomenout hlasování v europarlamentu 16. 2. o evropském superstátu, kde se převážná většina českých europoslanců vyslovila pro tento projekt likvidace evropských států a národů. Nedávno se hlasovalo o sankcích proti Maďarsku, které se brání přijímání islámských migrantů.
Pro sankce hlasovali za ANO Telička, Dlabajová, Ježek a Charanzová, za TOP 09 pouze Štětina, zatímco za ČSSD všichni, konkrétně Poche, Poc, Sehnalová i Keller, který se pravděpodobně a jako obvykle zmýlil ve prospěch totality EU a zase bude pokrytecky vykládat v televizi a spisovat, jak je ta politika EU špatná a jak v Bruselu trpí, ale pravděpodobně je výnosná, že, pane europoslanče. Duch Heydricha a jemu podobných a rovněž devótní podlézavosti některých Čechů se vznáší nad celou EU, která svojí ideologickou zvrhlostí, mediální prolhaností, otrokářským tažením na východ a totalitou začíná připomínat třetí říši, jen v nové podobě a s vyšším pořadovým číslem.
Psali jsme:
autor: Martin Koller
