Michael Žantovský přijel ve středu do liberecké knihovny na besedu. Jak prozradil v úvodu, pochází z knihovnické rodiny. Deset let pracoval v psychiatrické léčebně v Bohnicích jako psycholog. „Což byla nejlepší průprava pro politiku a diplomacii,“ konstatoval. Poté se začal věnovat překladatelské činnosti. Po roce 1989 se stává mluvčím prezidenta Václava Havla, pak i politikem. Následují diplomatické posty na prestižních štacích – ve Spojených státech, v Izraeli a ve Velké Británii. Až nakonec skončil v Knihovně Václava Havla, jejíž je ředitelem.

Po krátkém úvodu vyzval návštěvníky, aby se ptali. První otázka byla na uprchlíky. „Je to problém. A nejde jen o uprchlíky. To jsou lidé, kteří utíkají před válkou nebo před hladem. Kromě nich přichází do Evropy celá řada lidí, kteří odcházejí do Evropy ze Středního východu či z Afriky s vidinou lepšího života, tedy s ekonomickými cíli,“ upozornil. „Rozdíl je v tom, že uprchlíkům jsme povinni dle mezinárodních konvencí pomoci, k těm druhým takovou povinnost nemáme,“ vysvětlil. „Což začíná hrát roli ve chvíli, kdy je tento jev tak početný, že si s ním přijímající státy nevědí rady. Jak technicky, tak proto, že většina těch lidí pochází z jiných kultur, s jinými očekáváními. Což se někdy sváří a vyvolává to problémy,“ konstatoval.

Žantovský prožil několik let na Blízkém východě jako velvyslanec v Izraeli. Tedy v zemi, kde je zhruba 15 procent obyvatelstva muslimů.  Navíc jsem často jezdil do okolních zemí. Je to problém. Jsou to většinou lidé, kteří mají jiné chápání světa než my – jak vypadá moc, poslušnost, jiné chápání role žen ve společnosti. Velmi těžko se v tom přizpůsobí,“ upozornil. Problém podle něj není to, poskytnout pomoc uprchlíkům. „Ale to, když Angela Merkelová řekla, že nezáleží na jejich počtu a kdo jsou. A že zvládneme všechny. My všechny zvládnout neumíme. Což vyvolává protitlak a v evropských zemích se tvoří protimuslimské skupiny, které často také vykřikují nerozumná hesla. nevede to k ničemu dobrému a budeme se s tím potýkat ještě celou řadu let,“ vysvětlil.

Další dotaz zněl – jak je možné, že v tak barevné zemi jako je Velká Británie vznikla taková nevraživost vůči lidem v východní a střední Evropy. „Spousta Britů se dlouhodobě cítila ohrožena tím rostoucím počtem nebritského obyvatelstva na Britských ostrovech, měli pocit, že jim berou práci a zneužívají poměrně velkorysé britské zákonodárství, pobírají různé přídavky. Absurdita je v tom, že kolem toho vzniklo několik respektovaných akademických studií, které ukazují, že přistěhovalci z nových zemí Evropské unie představují pro britské hospodářství přínos. Přinášejí do britského rozpočtu daleko víc, než z ní berou. Totéž ale není pravda o přistěhovalcích, kteří přicházejí z mimoevropských zemí. Především z Pákistánu, z Indického poloostrova a ze severní Afriky. Tam naopak stát doplácí na toto přistěhovalectví,“ konstatoval. Přesto se kampaň obrátila proti přistěhovalcům ze střední a východní Evropy. „Protože se nerozhodovalo o vystoupení Británie z britského Commonwealhu, ale z Evropské unie,“ sdělil.