„Ano, o ČT se mluví hodně a všude a víceméně stále. Zajděte do nějaké hospody, hospůdky či vinárny a můžete si být jistí, že během večera na nějaký hovor o televizi dojde,“ říká na úvod „Nedělního rána“ Ivan Vyskočil s tím, že v každém takovém místě sedí „odborníci“, kteří zcela jistě vědí, „jak by se to mělo dělat“! „Oni celkem vědí o všem, jak by se mělo...
„Nejvíc mě vždy baví to „SE“! To kouzelné SE je tak typické v těchto debatách. V podstatě znamená, to ono Se musí udělat, ale hlavně, že to musí udělat někdo jiný, jen né ten, co přesně ví, jak na to. Ve zmíněných místech by vám řekli i o tom, jak je to s hospodařením ČT,“ říká Ivan Vyskočil a dodává: „Ale mě se na to neptejte! Já mám problém s hospodařením doma a vůbec nemám ponětí, jak správně vést rodinnou kasu. Však se nám nejednou stalo, že jsme si dopřávali a pak vysypávali dětem kasičku, abychom měli na tramvaj. Takže to prosím nechme hlavám učenějším.“
Arogantní odpovědi a mrtvé ticho
K jedné věci týkající se hospodaření ČT se ale Ivan Vyskočil vyjadřuje velmi jasně a nekompromisně. „Jednoho si ovšem všimne i takový antiekonom, jako já. A sice, že hospodaří i s mými poplatky, a tak na arogantní odpovědi, že nám není nic po tom, jaké tam jsou platy, říkám, že naopak máme právo to vědět,“ sděluje rázně Ivan Vyskočil.
A pokračuje se zajímavým postřehem. „Od doby, co jsou mé články s mými jasnými názory v ParlamentníchListech.cz, tak pravda, už mě do ČT nezvou. Ale naposledy, co jsem tam zavítal, tak mě udivilo, jak studia zejí prázdnotou. Tam, kde kdysi panoval čilý ruch a člověk potkával řadu kolegů, pracujících na různých inscenacích, bylo jen mrtvé ticho. Zato kanceláře byly plné a vlastně seděli v nich téměř ti samí jako před rokem 89,“ říká Ivan Vyskočil.
Bez archivu ani ránu? Dobrý Rapl i Případy 1. oddělení…
A jak vnímá Ivan Vyskočil Českou televizi jako divák? „Mám často pocit, že kdyby ČT neměla archiv, tak by neměla co vysílat. Tak se stále opakují silvestry s Menšíkem, Televarieté a scénky s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem,“ říká Ivan Vyskočil. Přitom ale oceňuje i některé novinky na ČT.
„Z nových věcí jsem ocenil a s chutí se díval na Případy 1. oddělení, i na oba cykly Rapla. Režie Jana Pachla jsou docela zárukou dobré a napínavé podívané. Talk show Karla Šípa také nikdy nezklame,“ vypočítává Ivan Vyskočil a vysvětluje. „Ale rozhodně nejsem a rozhodně nechci být arbitr toho, co se má, či naopak nemá divákům líbit. Z vlastní zkušenosti vím, že při tvorbě každého díla se všichni tvůrci snaží, aby bylo co nejlepší, ale samozřejmě nikdy není zaručeno, že se to vždy povede. A je jasné, že to všechny, co se na tom podíleli, velice mrzí,“ říká.
A dodává. „Hodně se teď hovoří o seriálu Most!. Pro mě je to takové hodně drsně tragikomické cinéma vérité dnešní doby. Mohu říci, že hodně z problematiky menšin je mi známo.“
Publicistika, aneb na které straně ČT stojí. A poplatky...
Jak Ivan Vyskočil říká, zcela jiná „kapitola“ než zmíněné pořady je ovšem publicistika na ČT. „Tam i ten nejméně citlivý divák jasně rozeznává, na které straně ČT stojí a co se nám snaží vecpat do hlavy,“ podotýká a dodává, že o jakékoliv nezaujatosti a objektivitě se zde opravdu nedá mluvit. A hned dává příklad. „Každé slovo pana prezidenta je okamžitě podrobeno velmi nelaskavé, a to je mírný výraz, spíše zlé kritice. Jakkoliv ušetřen nezůstává ani premiér Babiš.“
Při té příležitosti herec vzpomíná i na jeden konkrétní případ, se kterým se setkal v českých médiích. „Jednou jsem na někoho čekal v nejmenované redakci jednoho časopisu. Tam jsem nechtěně byl svědkem, jak se dělá propaganda. Jeden redaktor, který psal asi nelaskavý článek o paní Vondráčkové, volal, asi fotografovi: „Potřebuju fotku Vondráčkový, ale potřebuju nějakou hodně hnusnou!“ Aha, tak takhle se vyrábí veřejné mínění.
„Nepropadejme tedy iluzím, že tato branže je objektivní a čistá jak lesní studánka. A komu se nadržuje a na kom se naopak sedí, to jsme přece dobře rozeznávali už na základní škole,“ říká Ivan Vyskočil a dostává se k otázce kolem koncesionářských poplatků, které jsou mnohým lidem doslova trnem v oku. „Inu, že se vždy něco nevydaří v hrané tvorbě, s tím jsem srozuměn. Ale rozhodně odmítám platit propagandu pouze jedné straně! Takže poplatky? Zrušit, anebo nechat na divákově libovůli, které televizi chce své peníze nechat připsat.“
Pepek Vyskoč a vzpomínka na „Lanďáka“
Na závěr „Nedělního rána“ se Ivan Vyskočil rozhodl čtenářům ParlamentníchListů.cz vysvětlit, proč se občas podepisuje jako Ivan Vyskoč. „Po mém minulém článku mě v reakcích nějaký člověk označil za Pepka Vyskoče. Snad mě chtěl přirovnáním k této retardované figurce ze Švejka urazit. Nepovedlo se. Totiž mnou obdivovaný Pavel Landovský mi s přátelským humorem tak říkal,“ směje se Ivan Vyskočil.
„S Pavlem Landovským jsme se měli rádi a ledacos jsme spolu při práci prožili. K tomu chci říct, že není to tak dávno, kdy na jednom divadelním zájezdu ke mně přistoupila taková ta fanynka, co shání podpisy, a řekla, že mi má něco dát. Na takovém papíru, snad na pytlíku od rohlíků, stálo. ‚Pepku přijeď za mnou. Už asi končím. Zkrátka zatahuju a chci tě ještě vidět‘,“ vypráví Ivan Vyskočil, který prý okamžitě poznal, kdo mu to píše. „Vzal jsem kamarádku, herečku a zpěvačku Zuzu Ďurdinovou a jeli jsme do Kytína za nemocným Pavlem. Byl to stále on. Hlasitý až neurvalý, ale bylo cítit, že už je na tom zle. Projeli jsme Mníšek, zajeli jsme na pivo, asi ho už nesměl, a nakonec při odjezdu mi tenhle Lanďák, kterému byl cizí všechen sentiment, řekl: ‚Díky Pepku, to bylo asi naposled, co jsem se tam podíval.‘ Byli jsme rádi, že jsme mu udělali šťastné odpoledne. A já se od té doby podepisuju Ivan Vyskoč. A jsem rád, že jsem mohl poznat a být kamarád toho moudrého bouřliváka Pavla Landovského, jednou provždy Lanďáka!“ říká na závěr „Nedělního rána“ Ivan Vyskoč.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
