Slzy, vztek, nejisté pohledy na množství reportérů, kteří kolem dolu ČSM ve Stonavě sbírají informace. Zaměstnanci nevěřícně kroutí hlavou, nerozumí tomu, jak mohlo k neštěstí dojít. „Nechápu to, to tu ještě nebylo. Nevím, co tam dělali, jak se to stalo. Netuším. Je to tragédie,“ krčí rameny Miroslav Minola, který na dole ČSM pracuje pětatřicet let jako specialista zámečník na důlní věži. „Pana premiéra jsem neviděl, byl jsem na důlní věži. Ničemu nepomůžou, ale je to projev jejich inteligence a úcty,“ poznamenal k dnešní návštěvě českého a polského předsedy vlády na místě důlního neštěstí.

O pět let víc věnoval práci na dole ve Stonavě pan Karel. „Je to smutné, před svátky se takové věci stávají. Je hektická doba. Je doba, kdy záleží jen na penězích, na ničem jiném. Všichni tlačí, tlačí a na obyčejného člověka se nikdo nedívá,“ mávnul rezignovaně rukou a víc se vyjadřovat nechtěl.

Není se co divit, že místním příliš do řeči není. U vchodu do budovy postupně přibývají svíčky. Lidé se zastavují, chvíli zůstanou, někteří se neubrání rozčílení, další slzám. „Nepracuji tady dlouho, ale je to strašné,“ podotkla Marika Madecká. „Neznala jsem je, ale situace je celkově smutná. Je to neštěstí,“ říká a po tváři jí začínají stékat slzy. Je přesvědčena o tom, že bezpečnostní předpisy jsou v pořádku a všichni je dodržují. „Pravidla a předpisy jsou tak pevné, dostačující, určitě se dodržují. Nikdo nechce riskovat svůj život. Samozřejmě, když se stane nějaká nečekaná událost, tak to asi nejde ovlivnit. Každopádně je to neštěstí,“ dodala.