Soudě podle reakce německých médií, výsledek našich voleb sousedy netěší. Babišovo vítězství je prý špatnou zprávou pro Brusel, ale i pro Kyjev a pro Berlín. Němci v Babišovi vidí „povltavského Trumpa“, který bude pro Evropu těžkým partnerem kvůli odporu k dodávkám zbraní Ukrajině, k unijní zelené dohodě i k migračnímu paktu. Pranic se také Němcům nelíbí vyhlídka oživení Visegrádu, tedy středoevropského partnerství, vnímaného Západem jako nestabilní východní periférie.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Němci o nás přemítají povrchně, dost možná jim o nás referuje umělá inteligence, která bere rozumy z českého liberálního mainstreamu. Doby, kdy tiskové agentury měly po světě stálé zahraniční zpravodaje, jsou každopádně pryč a na zprávy z kolonií už vůbec není nikdo zvědavý. Což neznamená, že je to i naopak, tedy že nás tady na periférii nemusí zajímat, co mají za lubem třeba zrovna Němci. Historická zkušenost s Němci je totiž špatná.
Německo rozpoutalo dvě světové války. Předcházela tomu krize, která vedla k militarizaci a k nacismu. Dnešní Německo míří do krize, kterou signalizují data o poklesu HDP, klesá už třetím rokem, či o rostoucí nezaměstnanosti, v září už činila 6,3 %. Ekonomická krize je provázena politickou krizí, kterou především prohlubuje nezvládnutá migrace. Uvádí se, že migranti z Blízkého východu páchají v Německu desetkrát víc násilných činů než Němci. To je jeden z důvodů, proč opoziční Alternativu pro Německo preferuje 27 % Němců, zatímco vládnoucí CDU/CSU jen 25 %. V EU se dnes stranám, jako je AfD, které chtějí, aby stát zajistil pořádek a bezpečnost, říká extremisté, zatím co ti, kdo bezradně přihlížejí kriminalitě, se považují za demokraty.
Jak už to v Německu bývá, společnost se v reakci na krizi stává militantní. V září citoval německý magazín Der Spiegel průzkum veřejného mínění, podle kterého si 64 % Němců přeje zvýšení výdajů na obranu, 80 % procent Němců má pozitivní vztah k armádě a roste ochota válčit, ta je na padesáti procentech. A ve všech věkových skupinách nachází širokou podporu zavedení nové formy základní vojenské služby. I nepřítele si Němci vyhlédli tradičního: Rusko.
Pamětníků, kterým současný vývoj v Německu něco připomíná, už žije pouze hrstka. A v době, kdy se už běžně nečte, se mladší generace nemají jak dozvědět, že naši němečtí sousedé mají v genech rozpínavost, rasovou nadřazenost a že dnešní německý kancléř měl v minulosti předchůdce, jistého Hitlera, kterému rovněž záleželo na tom, aby měli Němci v Evropě nejsilnější armádu. Němci se svou náchylností naletět na scestné ideologie nejsou problémem jenom sami sobě. Potenciální hrozbou jsou i pro své sousedy.
Když je dnes populární hovořit o diverzifikaci rizik a hrozbě závislosti, je dobré si posvítit zrovna na naše vztahy s Německem. Není dobré být příliš závislí na spojenci, který nad výsledkem našich voleb povýšeně mudruje, zda se mu naše volba hodí do krámu. V poslední světové válce jsme po německé okupaci nakonec skončili na straně vítězů. Kdyby vyhráli Němci, už bychom nějakou závislost neřešili, neboť v plánu měli to tady od nás etnicky vyčistit. U Němců platí, že světové války vyvolávají, ale také prohrávají. Asi není moc chytré družit se s nimi ve zbrani. Ale třeba to naše progresivní mládež už vidí jinak.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Máme se bát Německa?
autor: Ivan Hoffman
