Jan Fischer podle Kříže oblepil zemi billboardy se sloganem „Slovo, které platí“. Ten má prý asi stejné parametry jako někdejší ujištění „Myslím to upřímně“ od Stanislava Grosse. Jan Fischer prý svým životem vyzařuje všechno možné, jen ne to, že se na něj občané mohou spolehnout.
Kříž připomíná zejména jeho „zásluhy“ o miliardové ztráty ve fotovoltaice, které spáchal jako předseda vlády. V roce 2009 prudce poklesly ceny fotovoltaických panelů z Číny a provozovatelé „čísté“ solární energetiky měli garantovanou výkupní cenu. Tím se jím nabízela možnost úžasného zisku, které pochopitelně masově využívali a Energetický regulační úřad začal bít na poplach.
Stačilo změnit v zákoně jedno číslo, ale premiér Fischer zůstal v klidu, odmítl bít na poplaach, vůbec jej nenapadlo uvažovat například o zrychleném řízení. Než proběhly všechny legislativní procedury, měli solární baroni dva roky na to, aby se na českých spotřebitelích řádně napakovali. Za dvacet let se dodatečné náklady odhadují na sedm set miliard.
Dnes k tomu Fischer říká, že fotovoltaika je velký, stomiliardový průšvih. Ale odmítá prý hrát roli obětního beránka místo skutečných viníků. „Neville Chamberlain byl jistě formálně slušnější politik, než Winston Churchill,“ píše Kříž. A možná právě proto přivedl Británii na pokraj katastrofy. My jsme zatím dostali místo války jen složenku na tři čtvrtě bilionu, ale přesto bychom si měli uvědomit, že „prezident nemusí být primárně odborník, musí to být člověk, na kterého se národ může spolehnout.“
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
