Když dnes někdo vysloví slovo referendum, začnou se v některých médiích i politických kruzích rozsvěcet výstražná světýlka. „Pozor, populista!“ šeptají si komentátoři a (dosluhující) vládní politici.
A pokud se odvážíte navrhnout referendum třeba o členství České republiky v Evropské unii nebo v NATO, už nejste jen populista – jste rovnou extremistický kazisvět, ohrožující samu podstatu liberální demokracie. A zaprodanec Kremlu nebo Pekingu. Jak jinak.
Když se vrátíme o pár desetiletí zpět, zjistíme, že referendum bývalo symbolem demokracie, ne její hrozbou. Pro ilustraci, například v roce 1988, tedy ještě za husákovského socialismu, vzniklo v disidentském prostředí Charty 77 Hnutí za občanskou svobodu (HOS).
A to vydalo mj. manifest s příznačným názvem Demokracie pro všechny.
Mezi signatáři byl i jistý Václav Havel, pozdější prezident a idol sametové revoluce. Mladší čtenářstvo ho možná zná už jen z učebnic, nicméně my starší a zkušenější ho jistě pamatujeme.
A právě tento manifest tehdy žádal, aby nová, demokratická ústava obsahovala „institut referenda o otázkách závažného celospolečenského významu“.
Jinými slovy – lid měl mít právo mluvit do věcí veřejných nejen prostřednictvím voleb, ale i přímo. Takto přemýšleli ti, kteří byli ještě před rokem 1989 pronásledováni za svobodu slova.
O čtyřicet let později se zdá, že jejich ideál se obrátil vzhůru nohama. Referendum dnes vzbuzuje nedůvěru. Jako by lidé nebyli schopni sami rozhodnout o zásadních věcech, protože – jak se často s patronizujícím tónem říká – nemají dost informací.
Přitom v praxi se žádné referendum nekoná. Ani o přijetí eura, ani o migračních kvótách, ani o energetické politice. Zkrátka o ničem, co by mohlo mít „závažný celospolečenský význam“.
Dnešním mocným by možná snad nevadilo referendum o tématu, jestli chceme letní, nebo zimní čas. To nikoho neurazí a nezpůsobí geopolitické otřesy. Možná i proto by takové referendum prošlo.
Řečeno s Václavem Havlem – absurdní, že?
Z kdysi hrdého nástroje přímé demokracie, který požadoval sám Havel, se stalo něco, čeho se elity bojí jako čert kříže. Přitom nejde o nic jiného než o důvěru v občany – v jejich rozum, úsudek a zodpovědnost.
Ergo demokratické kladívko; možná právě to je ten problém.
Fotogalerie: - U hrobu Havla
Patrně se dnes ti, kdo tak rádi a často mluví o „obraně demokracie“, bojí skutečné demokracie. Té, kde o důležitých věcech rozhodují nejen zvolení zástupci, ale i lidé sami.
A tak, kdyby V. Havel dnes přišel s myšlenkou, že ústava má být realizována prostřednictvím zákona o obecném referendu, který má mj. obsahovat referendum o závažných otázkách celospolečenského významu, možná by ho SPOLU, Piráti a STANkaři označili za populistu. Nebo dokonce i extremistu.
Padni komu padni!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Má veřejnost právo vyjadřovat se k zásadním otázkám v referendu?
autor: Petr Kolman
