Právník Kolman připomíná: I Václav Havel chtěl referendum

Spustit čtení článku

Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku.

01.11.2025 14:45 | Komentář

V roce 1988 chtěl Václav Havel a další tehdejší disidenti, aby nová ústava umožňovala referenda o zásadních otázkách, připomíná právník a vysokoškolský pedagog Petr Kolman. A nabízí zamyšlení, jak se stalo, že se z nástroje demokracie stal symbol extremismu.

Právník Kolman připomíná: I Václav Havel chtěl referendum
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pietní akt k 87. výročí narození Václava Havla za účastí Markéty Adamové Pekarové, Olgy Richterové, Věry Kovářové a Jana Skopečka

Když dnes někdo vysloví slovo referendum, začnou se v některých médiích i politických kruzích rozsvěcet výstražná světýlka. „Pozor, populista!“ šeptají si komentátoři a (dosluhující) vládní politici.

A pokud se odvážíte navrhnout referendum třeba o členství České republiky v Evropské unii nebo v NATO, už nejste jen populista – jste rovnou extremistický kazisvět, ohrožující samu podstatu liberální demokracie. A zaprodanec Kremlu nebo Pekingu. Jak jinak.

Když se vrátíme o pár desetiletí zpět, zjistíme, že referendum bývalo symbolem demokracie, ne její hrozbou. Pro ilustraci, například v roce 1988, tedy ještě za husákovského socialismu, vzniklo v disidentském prostředí Charty 77 Hnutí za občanskou svobodu (HOS).

A to vydalo mj. manifest s příznačným názvem Demokracie pro všechny.

Mezi signatáři byl i jistý Václav Havel, pozdější prezident a idol sametové revoluce. Mladší čtenářstvo ho možná zná už jen z učebnic, nicméně my starší a zkušenější ho jistě pamatujeme.

A právě tento manifest tehdy žádal, aby nová, demokratická ústava obsahovala „institut referenda o otázkách závažného celospolečenského významu“.

Jinými slovy – lid měl mít právo mluvit do věcí veřejných nejen prostřednictvím voleb, ale i přímo. Takto přemýšleli ti, kteří byli ještě před rokem 1989 pronásledováni za svobodu slova.

O čtyřicet let později se zdá, že jejich ideál se obrátil vzhůru nohama. Referendum dnes vzbuzuje nedůvěru. Jako by lidé nebyli schopni sami rozhodnout o zásadních věcech, protože – jak se často s patronizujícím tónem říká – nemají dost informací.

Přitom v praxi se žádné referendum nekoná. Ani o přijetí eura, ani o migračních kvótách, ani o energetické politice. Zkrátka o ničem, co by mohlo mít „závažný celospolečenský význam“.

Dnešním mocným by možná snad nevadilo referendum o tématu, jestli chceme letní, nebo zimní čas. To nikoho neurazí a nezpůsobí geopolitické otřesy. Možná i proto by takové referendum prošlo.

Řečeno s Václavem Havlem – absurdní, že?

Z kdysi hrdého nástroje přímé demokracie, který požadoval sám Havel, se stalo něco, čeho se elity bojí jako čert kříže. Přitom nejde o nic jiného než o důvěru v občany – v jejich rozum, úsudek a zodpovědnost.

Ergo demokratické kladívko; možná právě to je ten problém.

Patrně se dnes ti, kdo tak rádi a často mluví o „obraně demokracie“, bojí skutečné demokracie. Té, kde o důležitých věcech rozhodují nejen zvolení zástupci, ale i lidé sami.

A tak, kdyby V. Havel dnes přišel s myšlenkou, že ústava má být realizována prostřednictvím zákona o obecném referendu, který má mj. obsahovat referendum o závažných otázkách celospolečenského významu, možná by ho SPOLU, Piráti a STANkaři označili za populistu. Nebo dokonce i extremistu.

Padni komu padni!

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Petr Kolman

Diskuse obsahuje 39 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

„O Rusku ani slovo.“ Babišův program je venku. Odcházející vláda šílí

19:48 „O Rusku ani slovo.“ Babišův program je venku. Odcházející vláda šílí

Tahají miliardy jako králíky z klobouku, slibují pečené holuby, chystají se vynaleznout kolo a objev…