Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych tedy s dovolením nejprve stručně zareagoval na to, co jsme tady před chvilkou viděli, tedy na ten návrh zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a i na tu proceduru, kterou se to bude dneska řešit.

Připomenu, že ten zákon měl původně Českou republiku přizpůsobit evropským pravidlům tak, aby stát mohl třeba lépe reagovat na bezpečnostní hrozby a mimořádné krize. To by samo o sobě dávalo smysl. A ten problém je, že kvůli přílepkům Aleny Schillerové se z toho zákona o rozpočtové odpovědnosti stal zákon o krachu České republiky. To je bez nadsázky to, co vy z toho děláte, protože vláda do toho zákona chce vložit změny, které s odpovědným hospodařením nemají vůbec nic společného. Například chcete upravit výpočet veřejného dluhu tak, aby z něj vypadly některé položky, jako třeba investice do velkých dopravních infrastrukturních projektů nebo náklady na obsluhu státního dluhu. Skutečnost, že tyhlety náklady a dluhy přeřadíte do nějaké jiné kolonky, neznamená, že ty dluhy zmizí. Ty dluhy samozřejmě uvidí zahraniční věřitelé a nám odpovídajícím způsobem klesne ten rating a také se pochopitelně dále navýší úroky, které budeme platit.

To znamená, že touhle hrou na schovávanou dosáhnete jenom snížení kredibility České republiky a v konečném důsledku zvýšení nákladů na obsluhu státního dluhu. Připomenu, že ty náklady na obsluhu státního dluhu už teď jsou přes 100 miliard korun A tím vaším návrhem žádné dluhy nezmizí. Ty tady prostě zůstanou, jenom jako že na nějakém papíře budou vypadat menší, než ve skutečnosti jsou, ale ten účet nakonec budou muset zaplatit naše děti. A tenhle účet budou splácet ještě děti našich dětí, protože stejně problematické je to, že chcete posílit pravomoci vlády na úkor Poslanecké sněmovny, a dát tím bianco šek na úplné rozpočtové Eldorádo. Pokud si kabinet bude moci zvýšit ty výdaje až o 10 procent mimo standardní legislativní proces, pouze s odkazem na nějakou zhoršenou bezpečnostní situaci, což je permanentní stav, ve kterém se teď vlastně nacházíme, tak to je jednoznačně bianco šek, protože u těch 10 procent se bavíme o nějakých 240 miliardách. Takhle. To znamená, že ten dluh začne růst skutečně raketovým tempem.

Takže vláda tady nepřichází s žádným opatřením na zajištění rozpočtové odpovědnosti, ale naopak s návodem, jak tu rozpočtovou odpovědnost obejít, a vytváří tak prostor pro obrovské deficity, klidně v řádu stovek miliard korun za rok, a ještě k tomu chcete oslabit kontrolní roli parlamentu. A tohle opravdu není žádné odpovědné vládnutí. To je prostě rozpočtová neodpovědnost převlečená za technickou novelu.

A bohužel tohle není jediný případ, kdy se snaží vláda oslabit pojistky, které mají chránit veřejný zájem a brání koncentraci moci, protože podobně nebezpečný přístup teď vidíme i u médií veřejné služby, protože to, co tady předvádí pan ministr Klempíř, to není jen otázka mediální legislativy, organizační struktury České televize a Českého rozhlasu nebo způsobu jejich financování, protože to je otázka, která se dotýká samotné podstaty a kvality demokracie v České republice a také otázky férové soutěže politických stran. To je prostě otázka, jestli ta média veřejné služby budou sloužit občanům, nebo jestli budou sloužit momentální vládní většině.