Na postu generálního tajemníka komunistické strany tehdy Husáka v důsledku vnitrostranických her vystřídal nevýrazný Milouš Jakeš, prezidentskou funkci si ale vážně nemocný politik udržel až do prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády "národního porozumění".

Pro rodáka z Dúbravky u Bratislavy byla podle historiků politika vším, i proto se dokázal vzpamatovat z věznění v 50. letech a později po srpnové okupaci "změnit dres" a stanout v čele normalizačního režimu. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933, kdy mu bylo 20 let, a již za první republiky patřil k předním slovenským levicovým intelektuálům. Husákova politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, po ní stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády. Pak ale přišel pád, když byl obviněn z "buržoazního nacionalismu".