Připomíná, že po džihádistickém vraždění v redakci týdeníku Charlie Hebdo a v košer lahůdkářství povstaly politické elity Evropy do boje za svobodu slova ve stylu padni komu padni. „U Charlie Hebdo jiný styl ani nepřipadal v úvahu. Teď je leden 2017 a tytéž elity bojují spíše proti nenávisti i bezbřehé svobodě slova, která může nenávist šířit. Při pohledu nazpět člověka napadá: Vida, jak se mohou změnit priority za pouhé dva roky,“ píše Petráček.
Poukazuje na to, že svoboda slova už není tak jednoznačnou prioritou. „Politické elity se k ní sice hlásí, leč provázejí to slůvkem ‚ale‘. Ano svobodě slova, ale tam, kde by mohla šířit nenávist (rozuměj: cokoliv, co pokládáme za nebezpečné), je třeba ji nějak ohlídat. Stačí vzít vztah k samotnému časopisu Charlie Hebdo a jeho stylu svobody slova. Před dvěma lety ho progresivní Evropa hájila, i když jeho karikatury urážely muslimy. Když teď Charlie Hebdo karikuje útok v Berlíně a kancléřku Merkelovou, vládne více či méně skrývaná nechuť,“ píše dále Petráček. A připomíná, že tak tvrdou satiru jsme přece chtěli. „Alespoň ti, kteří tak okatě zdůrazňovali ‚Já jsem Charlie‘. Anebo nechtěli? Dnešní srdnatý boj proti nenávisti napovídá, že nechtěli, jen se to málokdo odvážil říci,“ podotýká Petráček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
