Joch nejprve projevil soustrast pozůstalým: „Naše myšlenky a soustrast patří jim a jejich rodinám. I při vědomí, že i naše slova, psaná či šeptaná, jejich utrpení nezmenší.“ Dále se však věnuje ve svém komentáři mnohem důležitější otázce. Byli jsme varováni? Mohli jsme to čekat? Na obě otázky autor odpovídá kladně a říká, že útok v Paříži je jen jedním z mnoha, a vyjmenovává další teroristické skutky za poslední tři roky. Březen 2012 – vražda dětí a rabína v židovské škole v Toulouse, květen 2013 uřezání hlavy vojákovi v uniformě v jižním Londýně, květen 2014 vražda návštěvníků židovského muzea v Bruselu.

„Všechny spáchali radikální muslimové, islamisté či džihádisté, na terminologii nesejde. A tajné služby mnoha zemí již varují, že Evropané, kteří jsou islamisty a odjeli do Sýrie či Iráku bojovat za Islámský stát, po svém návratu představují jasné a bezprostřední nebezpečí,“ shrnul Joch. Konsternující na útoku v Paříži je pak jeho profesionalita a dokonalost provedení, říká v komentáři autor.

Jak na to reagovat? Rozhodně dopadnout pachatele, míní autor a dodává, že francouzské protiteroristické a bezpečnostní složky patří k těm nejlepším a o dopadení teroristů nepochybuje. Uvidí se však, jak dlouho vydrží evropanským redaktorům to nadšení pro solidaritu. „Není jediného spravedlivého důvodu, proč by ve svobodné společnosti doktríny či zakládající osoby právě jednoho konkrétního náboženství nesměly být kritizovány a satirizovány. To by bylo nevhodné svobodných lidí,“ píše Joch a dodává, že i přesto tento návod byl, nasadit si náhubek autocenzury, pokušením mnoha politiků i šéfredaktorů předtím. Uvidíme, jak brzo začnou šéfredaktorové svým novinářům radit, aby se mírnili. „Nevím, jak ostatní, ale já věřím,že někteří z nás na svobodný projev a svobodné myšlení nerezignujeme nikdy,“ napsal doslova Joch.

Autor dále pokračuje, že je potřeba si přestat namlouvat, že islám je náboženstvím míru. „V islámu je přítomno dračí vejce, z něhož se už jeho obsah vylíhl. Tím nemá být řečeno, že mnozí muslimové, snad většina, nejsou mírní a nenásilní lidé. Jenže rozhodující jsou vždy ne pasivní většiny, ale aktivní menšiny. A ty uvnitř islámu jsou strašné,“ varuje Joch.