Joch nejprve projevil soustrast pozůstalým: „Naše myšlenky a soustrast patří jim a jejich rodinám. I při vědomí, že i naše slova, psaná či šeptaná, jejich utrpení nezmenší.“ Dále se však věnuje ve svém komentáři mnohem důležitější otázce. Byli jsme varováni? Mohli jsme to čekat? Na obě otázky autor odpovídá kladně a říká, že útok v Paříži je jen jedním z mnoha, a vyjmenovává další teroristické skutky za poslední tři roky. Březen 2012 – vražda dětí a rabína v židovské škole v Toulouse, květen 2013 uřezání hlavy vojákovi v uniformě v jižním Londýně, květen 2014 vražda návštěvníků židovského muzea v Bruselu.
„Všechny spáchali radikální muslimové, islamisté či džihádisté, na terminologii nesejde. A tajné služby mnoha zemí již varují, že Evropané, kteří jsou islamisty a odjeli do Sýrie či Iráku bojovat za Islámský stát, po svém návratu představují jasné a bezprostřední nebezpečí,“ shrnul Joch. Konsternující na útoku v Paříži je pak jeho profesionalita a dokonalost provedení, říká v komentáři autor.
Jak na to reagovat? Rozhodně dopadnout pachatele, míní autor a dodává, že francouzské protiteroristické a bezpečnostní složky patří k těm nejlepším a o dopadení teroristů nepochybuje. Uvidí se však, jak dlouho vydrží evropanským redaktorům to nadšení pro solidaritu. „Není jediného spravedlivého důvodu, proč by ve svobodné společnosti doktríny či zakládající osoby právě jednoho konkrétního náboženství nesměly být kritizovány a satirizovány. To by bylo nevhodné svobodných lidí,“ píše Joch a dodává, že i přesto tento návod byl, nasadit si náhubek autocenzury, pokušením mnoha politiků i šéfredaktorů předtím. Uvidíme, jak brzo začnou šéfredaktorové svým novinářům radit, aby se mírnili. „Nevím, jak ostatní, ale já věřím,že někteří z nás na svobodný projev a svobodné myšlení nerezignujeme nikdy,“ napsal doslova Joch.
Autor dále pokračuje, že je potřeba si přestat namlouvat, že islám je náboženstvím míru. „V islámu je přítomno dračí vejce, z něhož se už jeho obsah vylíhl. Tím nemá být řečeno, že mnozí muslimové, snad většina, nejsou mírní a nenásilní lidé. Jenže rozhodující jsou vždy ne pasivní většiny, ale aktivní menšiny. A ty uvnitř islámu jsou strašné,“ varuje Joch.
Fotogalerie: - Charlie Hebdo obrazem
Shrnuje pak že v Evropě 15 procent muslimů jsou islamisté tzn. touží uvalit islámské náboženské právo šaría na všechny, i nemuslimy. Pět procent z nich považuje za správné za účelem dosažení práva šaría zabíjet. „To je ono dračí vejce uvnitř islámu,“ vysvětluje autor.
Musíme tedy podle Jocha ujistit ty správné muslimy, že v naší zemi mohou nadále žít bez obav. Očekáváme však naoplátku od nich, že se budou od vražedných útoků distancovat a odsuzovat je, ale že pro to i v rámci islámu něco udělají. „O tom, jaký je islám a jaký bude, nemůžeme rozhodovat my nemuslimové, ale mohou a udělají to jen muslimové. My těm umírněným můžeme pomoci tak, že si otevřeně a naplno přiznáme, že jsme s radikálním islámem ve válce,“ píše Joch.
Takzvaný Islámský stát se podle něj ukázal být ideologickým magnetem pro islamisty z Evropy. Po vraždách v Paříži je jeho existence pro nás už neakceptovatelná. Podle autora by pak bombardovací kampaň proti islámu měla trvat tak dlouho, jak bude nezbytné, aby byl zničen.
Po vyjmenování těchto skutečností je nasnadě se zamyslet nad muslimskou imigrací do Evropy a konkrétně do Česka. „Čím více muslimských imigrantů, tím větší počet těch 15procentních a tím větší počet i těch petiprocentních mezi nimi,“ píše autor.
„Bezprostřední rekací na vraždy v Paříži je smutek, rozhořčení, úcta vůči zavražděným mučedníkům svobody myšlení a svobody projevu a obrazu. Následnou uvážlivou a uváženou reakcí má být „jenom ne strach“ a učinění toho, co je učinit správné a co je učinit nutné,“ uzavírá autor.
Fotogalerie: - Charlie Hebdo obrazem
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: bra
