„Stále více diktátorský prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan“ nedávno dosáhl dalšího vítězství, když svůj úřad opustil premiér Ahmet Davutoglu, jeho někdejší spojenec a muž, který držel otěže moci v zemi. Nyní má Erdogan volnou cestu k tomu, aby získal ještě větší moc než kdy dříve. Stačí změnit ústavu.

Na povrch však vyplouvají určité problémy. Kromě jeho rostoucí politické izolace, která bude podle mnohých jeho vlastním koncem, totiž rostou i neklid a nespokojenost tureckého obyvatelstva. Těm totiž Erdogan postupně sebral všechny možnosti, jak legálně dát najevo svůj nesouhlas s jeho vládou, a nechal jim prakticky jen jedinou, kterou je otevřená vzpoura.

Západ přitom potřebuje, aby Turecko bylo stabilní. Vlastní totiž druhou největší armádu NATO a v současnosti brání zhoršení migrační krize.

Jenže kritika vůči Erdoganovi se neozývá jen z jeho vlastních řad, ale i z části západních médií. Německý Der Spiegel vydal jedno svoje číslo s posměšnou titulní stranou či britský The Spectator, který přišel se soutěží o co nejurážlivější básničku na Erdoganovu adresu. Vše krátce poté, co turecký prezident požadoval trestní stíhání německého komika, který jej urazil ve svém pravidelném televizním pořadu a kancléřka Angela Merkelová na to přistoupila.