Nagy se jako reformní politik v roce 1956 postavil na stranu protikomunistických povstalců a vyhlásil neutralitu Maďarska. Povstání krvavě potlačily sovětské tanky a sám Nagy byl v roce 1958 popraven. Jeho veřejný pohřeb 16. června 1989 se pro Maďary stal jedním ze symbolů reforem, které vedly k pádu komunismu.

„Organizátoři vyzvali občany, aby se při pietním aktu zdrželi politických manifestací a provokativních vystoupení; přesto však někteří řečníci útočili proti přítomnosti sovětských jednotek v zemi, proti SSSR, MSDS a socialismu vůbec," praví se v dobové zprávě ČTK z června 1989. Kulisou veřejného Nagyova pohřbu bylo budapešťské Náměstí hrdinů, kde bylo na katafalcích vystaveno pět rakví s tělesnými ostatky popravného premiéra a jeho nejbližších spolupracovníků. Šestá rakev byla symbolem památky všech těch, kteří zahynuli během povstání.