Jak se Drahoš v rozhovoru svěřil, jeho rozhodnutí nebylo rozhodně otázkou jednoho okamžku. „Začalo to tak, že mě lidé nejen z mého okolí začali oslovovat s myšlenkou, že by si mě jako prezidentského kandidáta dovedli představit. Ale pokud se člověk rozhodne výzvu tohoto typu přijmout, samozřejmě musí být schopen sám si ji vnitřně zdůvodnit,“ uvedl s tím, že při úvahách o kandidatuře dospěl k závěru, že chce-li prosadit hodnoty, musí pro to něco udělat. Jde prý hlavně o demokracii, pravdu, rozum a úctu k lidem.

„Kolegové mě na jedné straně velmi podporují, na druhé jsou si vědomi spousty rizik a problémů, které kandidatura přinese. Především od nich slyším občas varovné hlasy typu ‚uvědomuješ si, do čeho jdeš‘? Ale jde spíš o řečnickou otázku, protože kolegové mě znají, a hlavně vědí, proč do toho jdu. Reakce jsou tedy velmi podpůrné a příznivé,‘ zmínil následně Drahoš.