Ve svém prvním textu se Halík zaměřil na migraci a sobectví prohlášení, že nepřijmeme žádného migranta. Jan Zahradil si všímá, jak se Halík otřel o své dva ideové protivníky. Na svém facebooku píše: „Přečetl jsem si to Halíkovo ‚migrační‘ kázání, vyšlo to v LN.
Nezklamal – nacpal tam Klause i Duku, aby je zas trochu okopal."

Cituji.
Ad Klaus: ‚Současná migrace je pouze předehrou toho, co přijde, až v důsledku globálního oteplování zmizí z velké části světa zásoby vody. K spoluviníkům toho, že se lidstvo nesnažilo této katastrofě předejít patří i ti, kdo falešně uklidňovali svědomí viníků popíráním faktu klimatických změn a lidské spoluzodpovědnosti za tento stav. I tito lidé zaujímali u nás donedávna přední místa na státně-náboženských slavnostech!‘ (slůvko ‚falešně‘ to trochu devalvuje, ale stejně – až nezalijete zahrádku, může za to, jako vždycky za všechno, Klaus).
Ad Duka: ‚Církev nemá hrát ve společnosti roli ozdobného ornamentu při státních slavnostech a vlichocovat se do přízně mocných... v dnešní době jedovatého populismu se nesmí bát statečně se postavit proti většinovému mínění... jdeme vstříc těžkým dobám, v nichž už dnes mnozí přední lidé ve státě i církvi selhávají...‘ (aneb vlichocující se ornament Duka selhává neb odmítá předělat církev na NGO dle Halíkových návrhů).
U svaté Templetonovy ceny, tomu už se říká obsese!“