„I když ho strana ještě před několika týdny veřejnosti představovala jako svého nejlepšího muže pro vedení země, ve svém vlastním vedení si ho teď nečekaně odmítla ponechat,“ píše Ondřej Kundra a hledá možné příčiny. Podle autora článku bylo na sjezdu ČSSD zjevné gesto Miloše Zemana, když se šel po projevu pozdravit se straníky. K Jiřímu Dienstbierovi vůbec nezamířil a srdečně se zdravil pouze se svými stoupenci. „Před plným sálem se k němu obrátil zády a sjezd opustil,“ píše Respekt. První „náraz“ obou mužů se však podle Kundry odehrál před 13 lety. Dienstbier tehdy předsedal Mladým sociálním demokratům a na premiéra Zemana zaútočil, když ho vyzval k rezignaci na post předsedy ČSSD. Podle Respektu mu tehdy vyčítal neúspěch v krajských volbách a „neochotu řešit narůstající aféry v Zemanově okolí.“ Šlo především o případ Olovo a projekt předražených stíhaček Gripen, upřesňuje Respekt. Potřebu vyvolávat střety většina Dienstbierových známých prý přičítá formování jeho osobnosti v dětství, kdy vyrůstal v prostředí známého a komunisty vězněného signatáře Charty 77 Jiřího Dienstbiera staršího, který byl také respektovaným ministrem zahraničních věcí.

Vzestup v ČSSD

Před třemi lety, píše Kundra, panovala v ČSSD pochmurná atmosféra. Po sněmovních volbách, hledala ve svých řadách charismatické politiky, kteří by měli šanci na úspěch ve volbách komunálních. Ve sněmovních volbách voliči Dienstbiera “vykroužkovali“ z devátého místa na páté, a on se tak prý jevil jako vhodný kandidát. „Nakonec mu tedy delegáti pražské stranické konference dali mandát pro bitvu o post primátora,“ píše se v Respektu. „Dienstbier vystihl dobu a srozumitelně vypíchl problém, který tehdy Pražany nejvíce pálil – všudypřítomnost korupce.“