V úvodu svého komentáře klade Vladimíra Dvořáková řadu otázek, na které by bylo zajímavé znát odpověď. „Kolik politických stran budeme mít v novém Parlamentu? Kolik z nich bude zcela nových, kolik resuscituovaných, částečně či úplně recyklovaných, kolik z nich jen těsně přeleze pětiprocentní hranici? Jaký bude jejich koaliční či vyděračský potenciál? Bude náš Parlament výrazně fragmentovaný a neustále se dohadující, třeba i s desítkou politických stran?“ nabízí politoložka řadu témat k zamyšlení.

Zároveň však dále reflektuje současnou situaci na politické scéně a obává se o hlasy voličů, které se prý v letošních volbách mohou ztratit, pokud strana nedosáhne na pětiprocentní hranici. „A nebo si položme otázku naopak: Kolik stran jen těsně do Parlamentu neprojde, kolik hlasů se ve volbách ztratí a co to udělá s legitimitou Parlamentu ve vztahu k expandujícímu prezidentovi s jeho legitimitou, posílenou z přímé volby? Je zde riziko, že se ztratí až 30 procent hlasů, a to je na poměrný systém opravdu hodně,“ myslí si Dvořáková.

Fenomén malých stran je zajímavý

Vladimíra Dvořáková pak v komentáři „škatulkuje“ strany, které se ucházejí o přízeň občanů. Tou první je prý škatule se stranami, které se snaží vstoupit do politického prostoru, který je v tuto chvíli víceméně neobsazen, a oslovit především „volné voliče,“ píše komentátorka. Politoložka uvádí, že to jsou čtyři strany, a to: Hlavu vzhůru, Úsvit přímé demokracie, Strana zelených a Česká pirátská strana.