Prolhanost a hrubost tak zjevná, řekl filosof Hejdánek o Babišovi se Zemanem. Včera zemřel

29.04.2020 17:44

Nejen Václav Havel, ale my všichni, kdo jsme s ním v tomto bodě souhlasili, jsme dost naivně podcenili možnosti „občanské společnosti“, která nutně trpěla a dosud trpí akutním nedostatkem svéprávných a sebevědomých občanů. Tak hovořil filosof Ladislav Hejdánek v jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz. V úterý Český rozhlas uvedl, že někdejší mluvčí Charty 77 zemřel.

Prolhanost a hrubost tak zjevná, řekl filosof Hejdánek o Babišovi se Zemanem. Včera zemřel
Foto: Věra Koubová
Popisek: Profesor Ladislav Hejdánek, jeden z prvních signatářů Charty 77
reklama

„Asi není, ale přece jenom je dost příznačným projevem něčeho opravdu nebezpečného v pozadí. Je mi záhadou, jak je možné, že tolika lidem nevadí hrubost a prolhanost ani tak zjevná? Pozorně se dívám nikoli na momentální aktéry, ale na sklony a tendence obecnější,“ odpověděl profesor filosofie Ladislav Hejdánek Parlamentním listům na dotaz, jestli si myslí, že je účelové spojení Andreje Babiše s Milošem Zemanem opravdu tak nebezpečné? Stalo se v rozhovoru, který vyšel před třemi lety. Včera, ve věku dvaadevadesáti let, profesor Hejdánek zemřel.

Anketa

Je Miloš Zeman a jeho okolí zodpovědný za smrt Jaroslava Kubery?

6%
92%
2%
hlasovalo: 22256 lidí

O české společnosti

Hejdánek se narodil v květnu 1927 v Praze a po zakončení gymnázia studoval matematickou logiku, sociologii a filosofii na Univerzitě Karlově. V únoru 1948 patřil mezi studenty, kteří šli na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů. Koncem padesátých let spoluvytvořil reformní evangelické hnutí Nová orientace, které měla v hledáčku StB. V šedesátých letech se účastnil dialogu křesťanů s marxisty. V roce 1968 byl na doporučení Jana Patočky přijat do Filosofického ústavu Československé akademie věd.

Pro ParlamentníListy.cz už v roce 2014 řekl: „Nejen Václav Havel, ale my všichni, kdo jsme s ním v tomto bodě souhlasili, jsme dost naivně podcenili možnosti ‚občanské společnosti‘, která nutně trpěla a dosud trpí akutním nedostatkem svéprávných a sebevědomých občanů, kteří by se jako skuteční občané také chovali a tak jednali. Hlavní chyba tu ovšem nebyla na straně našeho očekávání, nýbrž na straně zavedených zvyklostí, jež ve společnosti nadále převládaly, a kterých protivníci občanské společnosti využili.“

Na otázku, zda by se Česko mohlo opět morálně vzedmout, jako tomu bylo třeba v letech 1918, 1968 či 1989, sdělil: „Mám za to, že to jistě možné je, respektive bude, ale rád bych připomněl, že ta minulá vzedmutí, která zmiňujete, byla spíše emocionální než morální. Mravnost národa se nezvedá jednorázovými akcemi, a už vůbec ne na barikádách. A co je zvlášť třeba připomenout: Mimořádné situace jsou označovány jako mimořádné, protože se vymykají běžnosti a danému ‚pořádku‘, takže je nelze předvídat, ani je nějakou manipulací či agitací připravovat.“

O současné politice

Pracoval jako noční vrátný, topič, skladník a vedle toho vedl domácí semináře pro studenty. Právě díky němu se Charta 77 právně opřela o mezinárodní pakty o lidských a občanských právech. V letech 1977 až 1980 byl dvakrát jejím mluvčím. V roce 1980 zahájil známé pondělní bytové semináře pro zájemce o filosofii, kam přijížděli významní zahraniční hosté. V letech 1987 až 1989 publikoval v samizdatových Lidových novinách, kde zároveň působil jako člen redakční rady.

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz z roku 2017 prohlásil: „O nějakých pocitech z ‚české politiky‘ nemohu mluvit; zatím jsem si takového fenoménu nepovšiml. Ale ty pseudopolitické hrátky mne moc netěší. Ovšem co dělat? Na skutečnou koncepci, a zejména na dlouhodobější výhledy, asi nikdo nemyslí.“

K těžkostem Evropské unie poznamenal: „Těžkosti nemají v brexitu svou příčinu, ale nepochybně jsou samy jeho předcházející spolupříčinou. V krizi není jen Evropská unie, ale celá Evropa, a to dějinně. V krizi jsme my, Evropané, a nejenom dnešní.“ A ještě dodal: „Jak tomu dost často bývá, chaos může sám být tím východiskem. Pro mne je zakotvenost v Evropě a v evropských dějinách jakýmsi osobním podílnictvím na cestě Evropy k ‚tomu pravému‘, ‚k pravdě‘. Skutečným problémem jsou podle mne ti, kdo chtějí směřovat k omezeným cílům a kdo nějakou ‚pravost‘ či ‚nepravost‘ cílů a linie (zásadně) popírají.“

V roce 1992 byl Ladislav Hejdánek jmenován profesorem filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Na univerzitě vyučoval do druhé poloviny devadesátých let. Diplomaticky odmítl žádost prezidenta Václava Havla, aby se stal místopředsedou Čalfovy vlády v roce 1990, dal přednost filosofii. Do konce života žil v Písku. Byl vyznamenán mnoha cenami a řády.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdo na Hrad? Xaver a Šídlo u Soukupa, padla šokující jména. Šéf Barrandova kopnul do Zemana

8:51 Kdo na Hrad? Xaver a Šídlo u Soukupa, padla šokující jména. Šéf Barrandova kopnul do Zemana

Po konfrontacích Pavla Novotného a Jaroslava Foldyny či Václava Klause ml. s Mikulášem Minářem si Ja…