Fištejn úvodem svého komentáře vzpomíná na popěvek Vladimíra Vysockého, v jehož písni po výčtu všech neřádů a trampot všedního života v reálném socialismu následoval budovatelský refrén. „Tehdy se zdálo, že každý rozumí, co tou parodií na oficiální propagandu chtěl básník říci: Že žádné projevy velkodržavního velikášství nemohou vyvážit útrapy neutěšeného žití. Dnes už se to tolik nezdá: Příliš snadno byli mnozí Rusové ochotni vyměnit osobní svobodu a slušnou budoucnost za vidinu územních zisků či za známky domnělého prvenství v čemkoli,“ zmiňuje Fištejn s tím, že i nejednoho našince zaslepila blýskavá pozlátka Putinova Ruska.