„No tak dokud dělají, nic se neděje, řekne si zaměstnavatel, ať státní, či soukromý. Týká se to stejně pokladních v hypermarketech jako učitelek a učitelů,“ podotkl Řezáč. Podle jeho slov je mu stydno, když mají mnozí mladí lidé za měsíc menší plat než on důchod.
A domnívá se, že kdyby zde byly silné odbory, jako například ve Švédsku, kdyby zaměstnanci dokázali vyjít na dvůr a zastavit práci aspoň na půl hodiny, to by koukali, jak by se pan podnikatel či ředitel školy začali otáčet. „Jenže oni se bojí, oni se bojí i o to, co z milosti zaměstnavatele dostávají. No tak holt mají, co chtějí. Ani Babiš jim pro nic za nic nepřidá,“ podotkl Řezáč.
Původní text ZDE.
Karel Dolejší je pak přesvědčen, že v Česku jsou mizerné platy proto, že lidé volí sociální demokracii. „Česká republika po roce 1989 definitivně opustila skupinu vyspělých průmyslových ekonomik, do níž se zařadila během industrializace v druhé polovině 19. století a v době před 1. světovou válkou. Tzv. transformace české ekonomiky započatá sice ODS, ale dovršená sociálními demokraty z ní udělala subdodavatelskou ekonomiku závislou na zahraničních finalistech, která za takových okolností nikdy ‚nedožene‘ západní vzory. Lidé sice mohou stávkovat za vyšší platy, ale marže subdodavatelských firem jsou ve srovnání s finálními výrobci tak nízké, že strukturálně vzato žádné ‚dohnání‘ německých platů při sebevětším stávkování nikdy nehrozí,“ domnívá se v souvislosti se stávkami Dolejší.
Čeští zaměstnanci si podle něj nemohou vystávkovat jiné místo své země v mezinárodní dělbě práce, než jaké česká ekonomika zaujala zejména v důsledku politiky Zemanovy a po ní následujících sociálnědemokratických vlád. „A z toho automaticky plyne, že jejich platy nikdy nedostihnou úroveň běžnou v zemích, kde sídlí finální producenti odebírající dílčí celky od českých firem,“ dodal.
Všímá si dále také podle jeho slov účelové populistické fikce, podle níž je to prý vyšší střední třída s lehce nadprůměrnými platy, kdo nese odpovědnost za ‚solidárnost‘ českého systému. „Protože od těchto lidí si v Lidovém domě nic neslibují a nemusejí s nimi být zadobře. Protože s těmito lidmi nedělají v Lidovém domě všelijaké zajímavé kšefty plnící stranickou pokladnu. Lze na ně tedy ukázat prstem a křičet, že tihle otloukánci můžou za podělané životy lidí s platem kolem 15 000 korun měsíčně,“ zmínil Dolejší.
Původní text ZDE.
Na Řezáčova slova pak zareagoval i další pisatel Britských listů Boris Cvek. „Skutečný problém je v tom, že pokud základní koncepce ekonomické výkonnosti ČR je dána výrobou s nízkou přidanou hodnotou, pak jsou nízké platy a nízké korporátní daně asi opravdu jedinou cestou, jak obstát v globální ekonomické soutěži. Stávkováním se tohle těžko dá změnit,“ myslí si s tím, že klíčová je vládní koncepce vzdělávání, strategická podpora něčeho lepšího než montoven či změna mentality z těžkého průmyslu na průmysl spíše inteligentní.
„Na druhou stranu naprosto souhlasím s tím, že je mnohem lépe pro celou naši společnost, aby zisky z výroby šly do platů pracujících tady než do zahraničí akcionářům. Odbory by v tomto měly výrazně zvýšit tlak na některé zaměstnavatele. Jenže působení odborů někdy působí velmi podivně…,“ uzavřel.
Původní text ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
