Třídenní mezinárodní ekonomické fórum v bývalém ruském hlavním městě a „oknu do Evropy“ Petrohradě je nejenom prostorem pro čilé veřejné diskuse k nejrůznějším tématům, ale také investorským podnikem. Letos dostalo poměrně výrazný diplomatický rozměr v rámci hledání nového impulsu pro rusko-evropské vztahy. Do Petrohradu přijel šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, který využil příležitosti k jednání – bezpochyby hlavně kuloárnímu – s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Junckerovu cestu do Ruska ale nevítali všichni v EU. O neformální diplomacii se v Petrohradu pokoušel bývalý prezident Francie Nicolas Sarkozy, který se snažil Putina přesvědčit, aby Rusko vstřícně zrušilo svoje protisankce.

I další oficiální hosté fóra stojí za zmínku. Byli mezi generální tajemník OSN Pan Ki-mun, vicekancléř Rakouska Reinhold Mitterlehner, premiér Itálie Matteo Renzi, kubánský vicepremiér Ricardo Cabrisas Ruíz a prezident Republiky Guinea Alpha Condé. Nechyběli ani šéfové Exxon Mobil Corp. Rex Tillerson a British Petrolum Bob Dudley, kteří přijeli dohodnout do Ruska obchody. A dodejme ještě, že mezi moderátory diskusí fóra se objevil americký moderátor Fareed Zakaria. Oficiální představitelé USA na fóru chyběli také letos.

EU a Rusko: Jak dál?

Nad celým fórem se jako stín vznášela dvojí otázka: Jak dál ve vztazích mezi Ruskem a EU? A co se sankcemi, které v symbolické rovině utvářejí určitý typ dialogu mezi oběma aktéry, který neodpovídá klasické diplomacii? I když sankce byly tématem a jejich ekonomické (především v případě sektorových sankcí) dopady jsou jistě nezanedbatelné, ale nejsou hospodářsky tragické. V diplomatickém smyslu byl jejich efekt minimální – a naopak přispěly k posílení mobilizačního rozměru ruské politiky.