Kniha norského expremiéra a bývalého generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga – jenž byl původně vystudovaný ekonom a ke svému oboru se vrátil po téměř dvacetileté přestávce opět v rámci nynější pozice norského ministra financí, kterou zastával již v letech 1996 a 1997 – budí již od svého uveřejnění nemalý rozruch. 

Paměti „On My Watch: Leading NATO in a Time of War“ proslavila v uplynulých dnech kritika francouzského podnikatele Arnauda Bertranda, jenž mínil, že politik o sobě mezi řádky nechtěně prozradil, že se do čela lídra NATO dostal i přes nepříliš dokonalé znalosti o obraně a na pozici podle slov Bertranda „předvedl nulové strategické uvažování“, což se mělo ukázat i během toho, když roku 2016 nedával žádnou šanci na vítězství Donaldu Trumpovi v amerických prezidentských volbách. 

Obsah knihy však poukazuje i na zajímavé momenty uvnitř obranné Aliance. Stoltenberg popisuje, že po prvním telefonátu s Trumpem zůstal „šokován“, jelikož zjistil, že se s ním vlastně v pohledu na NATO dosti shoduje. Trump se domníval, že evropské členské státy musejí vynakládat více prostředků na obranu. „V tom s vámi naprosto souhlasím,“ měl tehdy někdejší lídr NATO kladný pohled i na největší výtku Trumpa.

Pro deník The Guardian Stoltenberg popisuje, že ač posléze v dobrém duchu dopadlo i jejich přímé jednání v Bílém domě, narážel na problém v podobě despektu k Trumpovi z řad ostatních pracovníků Severoatlantické aliance. 

„Americký lid zvolil Trumpa a my jsme to museli respektovat. Chtěl jsem, aby s ním NATO co nejrychleji navázalo dobrý pracovní vztah, aby on i jeho administrativa zaujali pozitivnější pohled na Alianci. V rámci NATO byla nezbytná sebekázeň. Dal jsem jasně najevo, že podrážděné sténání na interních schůzích je nepřijatelné,“ popisuje někdejší generální tajemník NATO.

Lidem v NATO podle svých slov musel vysvětlovat, že jejich práce není věnovat se příspěvkům Trumpa na sociálních sítích ani zaobírání se jeho vystupováním. „Žádný posměšný smích nad videy; žádné vtipy o golfu nebo jeho chování. Nulová tolerance byla klíčová. I malá skupinka jedinců, kteří si z Trumpa dělají legraci, se může rozšířit organizací a proniknout ven. A pokud by se do Washingtonu dostalo, že zaměstnanci NATO sedí a smějí se Donaldu Trumpovi, bylo by to zničující,“ shrnuje Stoltenberg, čeho se děsil od svých spolupracovníků. „Opravdu potřebujete tak velké velitelství?“ „Na co potřebujete všechny ty lidi?“ zaznívalo prý.