Na Ukrajině se stále válčí a z vývoje na bojišti je zřejmé, že kolektivní západ prostřednictvím Ukrajinců nad Ruskem nevyhrává. Američany ta válka přestává bavit a snaží se, aby Černý Petr zůstal Evropě. Je jen otázkou času, kdy se Evropa pokusí této špatné ukrajinské karty zbavit, ale půjde to ztuha. Sázky na porážku Ruska se dlouho masivně navyšovaly a gambler se špatně smiřuje s pohledem na kupony, které shráblo kasino. (Výtečně o tom píše kolega Vidlák v článku „Nula v ruletě“, vřele doporučuji vyhledat na Vidlákových kydech 12. ledna.)

První vlaštovkou, která ovšem jaro neudělá, jsou výroky některých evropských politiků, že bude třeba s Ruskem mluvit. Jsou to výroky pragmatické, plynoucí z poznání, že Evropa chybí u stolu, kde se Rus s Američanem nezávazně baví, co udělat se Zelenským. Pro Evropu, která se kdysi považovala za důležitého politického hráče, to je ponižující absence. Ideální komunikace s Ruskem by byl pohovor, jak Rusko porazit. Potíž je v tom, že Rusové neřeší, jak prohrát. Na kobereček se nedostaví. Neodmítají ale dialog.

Dialog znamená vyslechnout „narativy“ druhé strany. Co to ale udělá v prostředí, které se vášnivě bránilo šíření „ruských narativů“? Evropští rusofobové dlouho zpracovávali veřejnost, že s teroristy se nemluví. Chvíli potrvá, než teď stejní politici vysvětlí zmatenému publiku, že Putin už není Hitler, masový vrah ani tyran, takže pominul důvod se s ním nebavit.