Neplánovaná zastávka francouzského prezidenta Françoise Hollanda v Moskvě při zpáteční cestě ze státní návštěvy Kazachstánu byla pro mnohé překvapením. Oba státníci se setkali na moskevském letišti a hovořili spolu téměř dvě hodiny. Jak následně sdělili přítomným novinářům, jednali zejména o ukrajinské krizi.

Podle Campbella neplánované jednání mezi Hollandem a Putinem poodkrylo, jak velký rozkol panuje mezi členskými státy Evropské unie ve vztahu k Rusku. Francie, ač jeden z hlavních organizátorů Minských jednání, nebyla v poslední době vůbec slyšet, hlavní tón udávala německá kancléřka Angela Merkelová.

Jenomže Francie ještě neřekla poslední slovo, což podle analytika dokázala právě neočekávaná zastávka francouzského prezidenta v Moskvě. Jednání státníků tak prý potvrzuje odhodlanost země galského kohouta najít svou cestu k řešení ukrajinské krize. To se však pranic nezamlouvá německé kancléřce Angele Merkelové, která v nedělním interview tvrdě zkritizovala Francii a Itálii (dalšího emancipanta) za nedostatečnou rozpočtovou disciplínu a politiku, což dle analytika navazuje na další jev na francouzské politické scéně.

Celé komentáře Jana Campbella ZDE a ZDE

Hollande svým jednáním totiž prý potvrzuje sílící vliv francouzské pravice, která nutí socialistického prezidenta takto reagovat, neboť se velmi kriticky vyjadřuje jak ke členství Francie v NATO, tak ke členství země v Evropské unii. Hollande, jehož popularita mezi Francouzi není zrovna valná, se tak zřejmě touto rétorikou snaží zachránit, co se dá.  

K Francii se podle Campbella pomalu ale jistě přídává katolicky orientovaná Itálie, jejíž vláda a lid se údajně budou modlit poprvé v historii ve stínu bez vánočního stromečku ve škole v severoitalském městě Bergamo.

Rozkol uvnitř Evropské unie je dle analytika ještě křiklavější, když se podíváme na Euroasijskou ekonomickou unii, která plánuje vstoupit na světovou scénu v lednu příštího roku. Její členové (prozatím Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Arménie) sice mezi sebou nemluví jedním jazykem, nicméně navenek vystupují jednotně. „Venku v zimě, s chladnou hlavou, s nohama v teple a ne s prázdným žaludkem se připravuje Euroasijská unie na vstup do arény. Radujme se, veselme se, Vánoce přicházejí!“ konstatuje Campbell.

Gazprom přestane být charitou EU

Dalším velmi diskutovaným tématem v Rusko-evropských vztazích je plynovod South Stream. Rusko totiž oznámilo, že projekt na výstavbu plynovodu, který  měl vést ruský plyn přes Bulharsko (člena EU) do Evropy, ukončí kvůli evropským požadavkům na hospodářskou soutěž. Na náhradní trase bude nyní spolupracovat s Tureckem, přes které by v budoucnu mohla téci většina ruského plynu do Evropy. Z Turecka se tak stává jeden z klíčových strategických partnerů Putinova režimu, protože místem předání ruského plynu, který nyní teče většinou přes Ukrajinu, by bylo právě Turecko. A plynovody do jižních zemí EU by si teoreticky musela postavit sama EU, když už přiměla Rusko ,,skrečovat" výstavbu plynovodu South Stream, který chtěl Putin postavit ,,za své". Čas na přemýšlení má dle Campbella Evropa do roku 2020, kdy končí dosavadní kontrakty mezi Gazpromem a evropskými zeměmi.

Campbell nastalou situaci posuzuje jako příležitost k reflexi, kterou by měla ve svém zájmu „pracovně nevytížená“ unijní byrokracie projít. „Výsledkem reflexe by mohlo být bezbolestné uvědomění si, že Ruská federace pod Putinovým vedením  již nikdy nebude stavět a investovat podle plánů pánů z Washingtonu a Bruselu. Právo dovolující stavět plynovody za své a současně nedovolující je provozovat bez obdržení povolení cizích a zcela závislých politiků na všem možném, nemůže být nikdy nazýváno nečlenem EU jako férové jednání. Proto je Energetická charta charitou pro nadnárodní americké a evropské společnosti, v žádném případě ale ne pro ruskou společnost a tím méně pro sílící Ruskou federaci,“ myslí si konzultant.

Když se ruskému Gazpromu nepodaří do roku 2020 postavit v Turecku energetickou „základnu“, jelikož buď na Turecko a jejího prezidenta Erdogana bude ze strany USA vyvíjen neúnosný tlak, nebo v této zemi dojde k převratu, bude mít údajně Evropská unie vážný problém. „I proto, že do té doby nebude možné obnovit důvěru mezi Ruskou federací a EU tak, aby se Gazprom stal charitativní organizací EU,“ má jasno Campbell, který přidává perličku z ukrajinské politické scény.

Jazyk nepřítele

„Již teď může oslavovat premiér Jaceňuk první zasedání nové Ukrajinské vlády. Podařilo se mu totiž přistát z vysokého letu v americké angličtině do nenáviděné ruštiny. Tímto přistáním, které mu dovolilo úspěšně provést neveřejnou část zasedání vlády v nenáviděné řeči, nechtěně dokázal geopolitickou hodnotu ruského jazyka. Ukrajinštinu stejně jako angličtinu totiž neovládají všichni členové kabinetu, včetně americké dámy, litevského bankéře a gruzínského šamana. Proto se museli smířit s jazykem nepřítele, aby byli vůbec schopni mezi sebou mluvit," glosuje analytik..

Psali jsme:

Poláci volají do Berlína: Až na nás Putin hodí atomovou bombu, jste na řadě vy. Máme strach z Ruska

Merkelová se v německém tisku pořádně opřela do Putina

Maďarský spisovatel mluví o Orbánovi, jeho posluhovačích, Rusku a otevřeně i o Pussy Riot

Fico na sjezdu své strany tvrdě zkritizoval opozici i protiruské sankce

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.