Schneider nejprve argumentuje, proč má prezident právo Putnu nejmenovat. Podle něho by totiž neměl být jenom ceremoniálním podepisovačem toho, co upeče někdo někde jinde a pak to na něj „hodí“.

Prezident by neměl být podepisovač, na kterého se vše hodí

„Mínili-li tvůrci Ústavy, že věci, které se upečou dole, v podhradí, se pak odnesou na Hrad, kde je pak nějaký – z výkonu své funkce neodpovědný! – dobře placený šášula podepíše, čímž stvrdí to, co upekli dole, dodá tomu prezidentského lesku, přičemž odpovědnost za to se cestou prezidentské neodpovědnosti rozplyne jak pára nad hrncem, pak s námi tito tvůrcové sehráli pěknou habaďůru! Takže je na místě se v zájmu zachování důstojnosti prezidentské funkce ptát, proč by měl být prezident jen ceremoniálním podepisovačem? Proč by tam vůbec měl být? Jedinou pointou tohoto pojetí je totiž ona uvedená jakoukoliv odpovědnost likvidující habaďůra!“ píše v komentáři pro Českou pozici Schneider.

Podle Schneidera je dobře, že jmenování profesorů stvrzuje prezident: „Starý zvyk, kdy mocnář měl poslední slovo k návrhu akademické obce, byl demokracií přejat zřejmě z velmi dobrého důvodu. Ten vychází ze skutečnosti, že titul profesora ve středoevropském prostoru s sebou nese (anebo donedávna nosíval, než došlo k takové inflaci, že by člověk mohl profesory – stejně jako generály! – vidlemi přehazovat) jistou společenskou – tedy nejen akademickou – prestiž. Proto je logické, když je udělení tohoto titulu stvrzeno někým mimo akademickou obec.“

Každý homosexuál neobtěžuje ostatní vyřváváním svých intimností

Schneider se poté ve svém komentáři zabývá samotnou Putnovou homosexualitou, ke které se Putna ostentativně hrdě hlásí a kterou veřejně prezentuje. Cituje dvě pasáže z dopisu Putny religionistovi Tomáši Halíkovi, ve kterém se vyjadřuje k homosexualitě a Prague Pride.

„(...) jsem členem komunity, která během posledního půlstoletí povstala z podzemí a ponižování, dokázala se zorganizovat, dokázala docílit toho, že její členové už nemusí žít život ve lži a mlčet o své identitě – že už jsou rovnoprávnými členy společnosti, a nikoliv objekty ponižování a vydírání (...),“ napsal v onom dopise Halíkovi Putna.