"Tu zakázku si podstřelil. Dáváme ti poslední šanci. Zpětně navýšit rozpočet a subdodávky půjdou přes nás. Jestli to neuděláš, nemůžu ti nic slíbit. Stranický pokladny nebudou dělat poloviční kampaně," zazní jako jeden z dialogů Hranařů. Už toto krátké souvětí ukazuje, o čem to celé bude. Ano, Hranaři jsou o propletenci peněz, médií, tajných služeb, politiky a překvapivě i vražd.

Celá příběhová linie je vcelku jednoduchá. Majitel stavební firmy Sláma group a.s. v podání Tomáše Etzlera dlouho podniká v oboru a nyní usiluje o získání významné zakázky na stavbu nemocničního areálu. Z filmu to není přímo čitelné, ale divák si snadno domyslí, že také Sláma potřeboval v minulosti pomocnou ruku několika vlivných lidí.

Jedním z nich, byť nepřímo, byl i bývalý vekslák a miliardář Verbíř, jehož ztvárnil Martin Dejdar. Již zde musíme konstatovat, že jde o jednu z nejlepších Dejdarových rolí. Téměř minimalistická gesta, pomalé mrkání očí, všudypřítomný pach cigaret a drahé whisky a výbuchy emocí. Dejdar se své role zhostil nad očekávání výborně.

Slámův vysněný business však naráží na několik překážek. Tou hlavní je cena. Jak je vidět, na obchod si brousí zuby také několik zákulisních hráčů, kteří právě pomocí kšeftu chtějí nakrmit stranické pokladny. Co se tedy stane, když nefunguje domluva, Sláma zakázku podhodnotí a díky obálkové metodě zvítězí? Pokud nechcete přijít o pointu, následující odstavec vynechejte.

Stane se prostá věc, protože zrada se neodpouští. Sniper, odlehlé místo a dost realistické umírání Etzlera s bublinami krve v ústech a prostřelenou (zřejmě krční) tepnou. Jenže každá akce má také své následky. V Hranařích jde o čistou pomstu, již si vezme na starost majitel bezpečnostní agentury v podání Saši Rašilova. Další vraždy, další krev na rukách, zběsilý útěk za hranice. Jenže čeho? Státu, zákona?

---