Svůj text začal Radim Uzel vzpomínkou na Chile, kde byl před třinácti lety na celosvětovém gynekologickém kongresu. Projezdil prý tehdy celou zemi a zjistil, že je její společnost rozdělena na dvě přibližně stejné poloviny. Tím, co ji rozdělovalo, byl někdejší prezident – generál Pinochet. Ten převzal zemi násilně od socialisty Salvatora Allendeho, který kolektivizoval půdu, zavedl socialismus a výsledkem byl hlad, přídělový systém a nezaměstnanost.

Pinochet stanul v čele vojenské junty, která prezidenta sesadila, a Allende sám nakonec spáchal sebevraždu. Rozpustil parlament, zavedl cenzuru, zmrazil v zemi politické aktivity. Jenže třicet let poté, když tam doktor Uzel dorazil na kongres, bylo Chile nejlépe prosperující ekonomikou regionu a vzorem pro ostatní. A nezměnilo se to dodnes.

Chilané prý byli v názoru na Pinocheta tak půl na půl. Jedna část mu tleskala a děsila se představy, že by Salvator Allende dovedl zemi na úroveň Kuby, druhá připomínala vraždy a krutost a dodávala, že obyčejní lidé si vlastně o tolik nepolepšili.