„Dříve nebo později řeknete něco, za co budete v daný moment kritizováni. V dlouhodobém horizontu však bude lépe pochopeno to, co jste chtěl říci,“ uvedl rakouský prezident pro deník Kronen Zeitung a vyslyšel tak aspoň částečně 82 % čtenářů deníku, kteří po Van der Bellenovi požadovali dodatečné vysvětlení jeho slov. A to nejenom k nošení šátků, ale také srovnávání pozice muslimských žen v šátku a situaci Židů, kteří byli nuceni za druhé světové války nosit Davidovu hvězdu.
„Byla to moje chyba, pokud to tak někdo chce slyšet,“ cituje Kronen Zeitung vyjádření prezidenta s tím, že je možné jej považovat za důkaz sebekritiky, ale zároveň za pokračování polemiky s jeho kritiky. Jak totiž prezident dále uvedl, hlavní chybu spíš vidí ve formulaci svého „poselství“, nikoli v jeho samotném obsahu. „Nicméně jsem nechtěl srovnávat Davidovu hvězdu s muslimskými šátky. Šlo spíš o příklad občanského odporu.“
Prezident považuje pozdvižení, které se rozpoutalo, za špatnou interpretaci jeho výroků. „Po delší dobu jsem znepokojen, že se soustředíme pouze na samotné vyústění extremistických ideologií. Tedy na holokaust či koncentrační tábory, ale nepřemýšlíme už tolik o tom, co tomu ve dvacátých a třicátých letech minulého století předcházelo. Na mysli mám diskriminaci určitých národností, názorů a přesvědčení,“ uzavřel prezident „šátkovou kauzu“.
Nicméně ani ve vysvětlujícím rozhovoru pro Kronen Zeitung se prezident nepřiznal k chybě ve svém tvrzení, že Dánové za druhé světové války na důkaz solidarity se židovským obyvatelstvem nosili na veřejnosti Davidovu hvězdu. Ve skutečnosti sice mnozí Dánové s utlačovanými židovskými spoluobčany sympatizovali, ale až tak daleko podle dochovaných historických pramenů rozhodně nešli.
Zatímco je rakouský prezident znepokojen nad údajným utiskováním muslimů, publikuje Kronen Zeitung výsledky průzkumu z Egypta. Účastnilo se jej téměř 10 000 lidí ve věku mezi osmnácti a devětapadesáti lety. Více než padesát procent z nich uvedlo, že schvaluje tělesné tresty vůči ženám, a devadesát procent respondentů potom souhlasí s tím, že poslední slovo by měl mít doma vždy muž. A to přitom Egypt patří z hlediska ženských práv ve srovnání s ostatními muslimskými zeměmi ke špičce.
Rakouským ženám lze jen přát, aby se napříště prezident země zastal i jejich práv. Vzhledem k tomu, že do Rakouska stále míří migranti z Afghánistánu, Iráku, Íránu a ze zemi afrického kontinentu, je nabíledni, že práva rakouských žen budou vzhledem k výkladu tohoto pojmu ve výše zmíněných zemích více než ohrožena.
autor: pro
