Řecko získalo další překlenovací úvěr od Evropské unie, tentokrát ve výši 130 miliard eur. Pro teď je tedy kolaps státu odvrácen, ale je otázka, na jak dlouho. Obří jednorázové injekce řecké státní kase totiž nepomohu zvýšit konkurenceschopnost státu. Právě v chabé konkurenceschopnosti je třeba hledat kořeny současných problémů, myslí si např. Pavel Kohout, ředitel pro strategii ve společnosti Partners. Jeho komentář přináší dnešní Lidové noviny (LN).
Řekové žili na dluh, ale nejen to ….
Autor zdůrazňuje, že Řecku byla pomoc poskytnuta pod podmínkou, že řecká vláda bude pod dozorem EU a bude muset prosadit další tvrdá opatření. To povede ke krachu dalších podniků a k vyostření napětí v zemi. Zdá se to však nevyhnutelné nejen proto, že si Řekové žili nad poměry.
„Odhad budoucnosti se neobejde bez analýzy příčin řecké katastrofy. Je omyl, že za vše může jen rozhazovačná politika předchozích vlád počínaje kabinetem Andrease Papandrea v roce 1981. Jistě, země, která utrácí téměř jako Švédsko (až 53 procent HDP) a má příjmy jako Estonsko (37 až 40 procent HDP), musí dříve či později narazit,“ píše Kohut.
Danajský dar EU
Podstatně větší problém Řecka tkví podle Kohouta v tom, že se mu nedaří prodávat své zboží za hranicemi. Není konkurenceschopné, na rozdíl třeba od Itálie nebo Belgie, které též mají rozpočtové problémy, ale drží se nad vodou, neusnuli totiž na vavřínech, tak jako Řekové po vstupu do EU, respektive tehdy ještě Evropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1981.
„Dotace z EHS přispěly ke zhoršení bilance v obchodovatelných položkách tím, že zastoupily roli exportu v bilanci běžného účtu,“ vysvětluje profesor George Alogoskoufis ve své práci z roku 1995. (Ano, o problémech s konkurenceschopností se vědělo již takto dávno!) „Dotace rovněž přispěly k uvolnění rozpočtové politiky a k trvalému nárůstu reálných nákladů na jednotku pracovní síly,“ dodává.
Řekové dostali jako dárek ke vstupu do EHS třikrát vyšší finanční příspěvky, než by odpovídalo její velikosti. Tento z dnešního pohledu danajský dar v sobě nesl tři hrozby. Zaprvé, ekonomika nebyla nucena tolik dbát na export, za druhé, uvolnily se rozpočtové mravy a za třetí, výrazně vzrostly mzdy, což následně vyvolalo inflační tlaky. Kohout poukazuje na fakt, že vrátit mzdy na jejich reálnou úroveň se v podstatě nedaří dodnes.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
