Do toho povyku se hodí i zcela nesouvisející záležitosti, jako je výročí dvaceti let od potopení ponorky Kursk. „Hazardování se zdravím není ze strany Ruska ničím novým. Dnes si svět připomíná 20 let od potopení ponorky Kursk, kde kvůli sérii chyb a ruské hrdosti zemřelo více než sto lidí,“ píše se doslova v článku. „Těch obětí je samozřejmě každému normálnímu člověku líto, ale za prvé to byla vojenská ponorka, čili ti lidé byli nějak vybaveni a připraveni na různé situace, a za druhé to opravdu vůbec nesouvisí s vakcínou proti covidu-19. Je to jen propagandistická floskule, která usvědčuje autora Libora Nováka, že jen těží ze všeobecných floskulí, které se kolem nás motají a které znamenají: ‚Rusko rovná se Kreml, rovná se Putin, rovná se zlo.‘ Cokoli od Ruska je od ďábla, i kdyby Rusko vymyslelo stoprocentně funkční lék na rakovinu, tak je určitě špatný. A proč? Pan Jan Schneider velmi často říká ‚follow the money‘, to znamená sledujte stopu peněz,“ připomíná mediální analytik.
Západní firmy se kvůli ruské vakcíně mohou bát o kšefty
Jde totiž o to, že kdyby čirou náhodou byla ruská vakcína účinná, tak neskutečně poškodí ekonomické úmysly různých průmyslníků po celém světě, kteří na ní hodlali vydělat hodně peněz. „Nebudu konspiračně říkat, že kvůli tomu byla epidemie rozpoutána, respektive mediální obraz té epidemie. Opravdu nevíme, co všechno je mediální obraz, a co všechno je skutečnost. V této věci jsem si ve středu v Právu přečetl od paní Pekové, molekulární genetičky a viroložky, že ten virus zmutoval, slábne a situace je klidná. Paní Peková říká, že druhou vlnu nákaz neočekává, že není nic, z čeho by se rekrutovala, virus prý skutečně slábne až mizí. Možná předpokládá nějaké věci, které plynou z její profese biochemičky. Ale asi nepředpokládá věci, které Ayfer Aliová z Warwické obchodní školy zná možná lépe než paní Peková. Myslím tím finanční efekt celé téhle záležitosti,“ poukazuje Petr Žantovský.
Připomíná pár let starou mediální kampaň kolem ptačí chřipky a léku Tamiflu. „To byl takový lepší aspirin, jenom nestál dvacet korun, ale jedna krabička jedenáct set, takže přinesl velký byznysový příběh pro firmu, která lék Tamiflu vyráběla. Ta firma určitě nevisí v nějakém vzduchoprázdnu, má politické a jiné konstelace. Nemyslím si, že je to teď úplně jinak. Nechci se rouhat, nevíme, co bude. Ale strašení, kterému jsme v médiích vystaveni, ve mně vyvolává velké podezření, že to tak nějak může být. A to, že se to navíc ještě staví politicky a že vlastně tím hlavním viníkem je zase Rusko, mi z komunismu připomíná, že když Rudé právo napsalo, že něco je dobře, tak to bylo špatně, a naopak. A mám teď pocit, že když naše mainstreamová média napíší, že něco je nějak, třeba že Rusko vyrobilo špatnou vakcínu, tak že podstata je v tom, že ta vakcína funguje a západní firmy se strašlivě bojí o své kšefty. Možná se mýlím, ale je to jedna z možností,“ míní mediální odborník.
Charta 2020 s floskulemi jak z Rudého práva roku 1977
Pro druhé téma ho inspirovaly ParlamentníListy.cz informací, že Jan Rejžek distribuuje Chartu 2020. „Přečetl jsem si ji a je to neuvěřitelný soubor blábolů, frází a floskulí. Když ocituji některé věty, tak čtenář spadne ze židle a začne se smát. Ale pak si uvědomí, že to je realita. V úvodu čteme: ‚Generace před rokem 1989 byly zakleknuty – ach ta básnivost, to je moje poznámka – bolševickým režimem, který vytlačil z naší vlasti základní hodnoty humanity, pravdy a lásky, úcty k životu a k sobě samému. Posledních třicet let bylo protkáno touhou po demokratické společnosti a tvorbou demokracie‘. Nevím, kdo je autorem. Podle některých lyrických pasáží si lze představit, že na text měl pan Rejžek nějaký vliv, nebo byl jeho spoluautorem. V textu charty se pak píše, že Základní listina lidských práv a svobod je nepřekročitelnou a nepodkročitelnou hranicí každé demokratické společnosti. To je tak úžasná čeština, všichni občané hned budou rozumět té nepodkročitelné hranici,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Zabývá se spíš tím, jak je Charta 2020 sepsána. Je v ní snad desetkrát zmíněna Základní listina práv a svobod, odvolává se opakovaně k Ústavě, má za cíl dodržovat Ústavu. „Ústavu by měl dodržovat každý občan, na to nepotřebujeme pana Rejžka a Chartu 2020. V bodě 7 se uvádí, že cílem Charty 2020 je ‚eliminace hybridního působení cizích mocností za účelem ovládnout a podmanit si Českou republiku‘. Opět floskule jak z Rudého práva 1977, viz ‚ztroskotanci a zaprodanci‘. Zajímavý je i další bod: ‚Cílem Charty 2020 je zakopání hlubokých rýh mezi lidmi vytvořených po dobu posledních třiceti let z důvodů vlivové operace KGB podporující vznik Prognostického ústavu ČSAV, který vynesl na naši politickou scénu osoby pracující nikoli v niterném zájmu naší vlasti‘. Mají to i s pravopisnou chybou, je tam napsáno ‚v niterným‘ zájmu. Nicméně tuhle větu by mohl hrdě napsat Petr Cibulka, protože to je způsob jeho myšlení. Nebo možná pana Rejžka, nevím. Jde o útok na Klause a Zemana, ale je to tak konspirativní, až to bučí,“ žasne mediální analytik.
Díky devizovému příslibu vyrazil na cestu po západní Evropě
V bodě 12 je uvedeno, že cílem Charty 2020 je „vrátit naši zemi soběstačnost a důstojnou budoucnost a posilovat odpovědnost a odvahu obyvatel ke svobodě“. „Chybí tam zbytek věty, a sice ke svobodě, která je zakazována. V této zemi je znemožňováno svobodné projevování názorů, omezuje se přístup oponentních názorů do veřejného prostoru, zejména do médií veřejnoprávních, která si platíme. Mluvím o České televizi. A nás tu bude nějaký pan Rejžek mistrovat, že máme mít odvahu ke svobodě, když je nám zakazována? To už je trošku přes čáru. Tuto Rejžkovu aktivitu hezky doplní kousek jiného dokumentu, z něhož čerpám. Na stránkách Paměti národa Post Bellum je s panem Rejžkem rozhovor a zmíním to podstatné, co na sebe říká pan Rejžek. Bylo by dobré vědět, že se narodil v roce 1954, publikovat v komunistickém tisku začal už v patnácti letech. Pravda, jen sportovní reportáže, ale to není podstatné. Podstatné je, že od patnácti let byl součástí systému,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Raději by neměl veřejnost obtěžovat svými chartami
Po návratu pravděpodobně musel na příslušné správě podat nějaké oznámení o svém pobytu na Západě. „To se asi dělávalo, možná je to jen má spekulace, já v té době žádný devizový příslib samozřejmě nedostal. Dále pan Rejžek uvádí: ‚S disentem nebo undergroundem jsem přímé styky neměl, oni mezi sebe jen tak někoho nepouštěli. A mě to ani nenapadlo. V diskusích s Jiřím Černým jsem dospěl k názoru, že bude cennější, když se šedá zóna bude snažit v oficiálních tiskovinách publikovat něco kvalitního.‘ To je logická úvaha a já bych s ní neměl problém, kdyby mě dalších zhruba pětatřicet let pan Rejžek nepomlouval, že jsem – cituji ho – ‚jako šedá zóna se snažil v oficiálních tiskovinách publikovat něco kvalitního‘. Dělal jsem totéž co on, jen jsem neměl ten devizový příslib a nechystal se emigrovat. Zmiňuje i známou akci na festivalu v Lipnici v roce 1988, který uváděl. Plánoval rozhovor s paní Třeštíkovou, která tam točila dokument, ale pořadatelka přišla s myšlenkou pozvat na pódium Václava Havla, který tam byl jako divák. A tak s ním vedl krátký rozhovor. Byla z toho polízanice, co se týče výslechů a lidí, kteří byli evidováni jako nepřátelské osoby,“ připomíná Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Nicméně Jan Rejžek k této události uvádí: „V podstatě nic moc se mi nestalo. Odpadlo několik poslechových pořadů, vyhodit mě nebylo odkud, v redakcích, kam jsem psal, se věc povedlo nějak okecat.“ Takže se nám nějak prokecal celou normalizací až do dnešních dnů. Dost se mi příčí, že nás více než třicet let po změně režimu mistruje tímto suverénním a velmi hloupým způsobem. Kdo by se chtěl o panu Rejžkovi ještě něco dozvědět, tak doporučuji webovou stránku Slovník české literatury po roce 1945, kde najdeme jeho oficiální publikační aktivity. Tvorba, týdeník komunistické strany. Literární měsíčník, měsíčník Komunistické strany, Kino, Záběr, Scéna, oficiální časopisy tvůrčích svazů, které vedli lidé jako Švorcová a podobně. Dikobraz, humoristický časopis komunistické strany, Kmen, příloha zmíněné Tvorby. Takže pan Rejžek asi za předchozího režimu zas až tak netrpěl, jak se nás snaží přesvědčit. Myslím, že nemá sebemenší nárok nás teď tady moralizovat a předhazovat nám nějaké charty. Charty ať si píše do šuplíku jako dokument svého myšlenkového spektra, ale veřejnost by s tím nemusel obtěžovat. Bylo by to lepší,“ ujišťuje mediální analytik.
Nejde o agitační mítink, ale o diskusi k dění okolo nás
Poslední glosa se týká dnes začínajícího druhého Vlasteneckého setkání na zámku v Příčovech. „Byť nejsem pořadatelem, ale jen moderátorem jednoho bloku, pořadatelem je paní doktorka Alice Tomková, majitelka té usedlosti, tak bych chtěl pozvat tímto způsobem naše čtenáře a upřesnit program, protože v něm došlo k několika změnám, protože někteří hosté mají jiné aktivity. Toto druhé setkání se vyvinulo směrem, který nastolil první ročník. Není totiž o tom, že jde o agitační mítink nějakých stranických funkcionářů, ale jedná se o poměrně odborné setkání, na němž se v jednotlivých panelech prostřednictvím vystoupení lidí, kteří věci rozumějí, diskutuje o světě kolem nás,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V panelu Zahraniční a bezpečnostní politika usednou poslanec, ale především emeritní diplomat Jiří Kobza, odborník na obranu a bezpečnost Jaroslav Štefec, bývalý důstojník Marek Obrtel a bezpečnostní analytik Martin Koller, také bývalý důstojník. „Druhý panel se týká vzdělání, rodiny a výchovy, ten tedy s dovolením moderuji já. Diskutovat v něm bude profesor Ivo Budil, politolog, profesor Pavel Kalvach z Hlávkovy nadace, doktorka Hradská bude mluvit o úloze kultury pro vzdělání a výchovu budoucí generace, a historik a učitel Petr Bahník. Ve třetím panelu, který se jmenuje Civilizační perspektivy, došlo relativně nedávno k poslední změně, a to, že nepřijede z Německa pan Robejšek, protože má rodinnou oslavu. Účastníky toho panelu tak budou šéfredaktor časopisu My Petr Hájek, filozof Jiří Hejlek, historik a politik Josef Skála a šéfka hnutí Aliance národních sil Vladimíra Vítová,“ aktualizuje mediální odborník informace o účastnících.
Je třeba myslet na to, v jakém stavu zemi předáme svým dětem
V posledním panelu Právní / Neprávní stát vystoupí Igor Němec, Zdeněk Chytra, Benjamin Kuras a Monika Pilloni. „Asi všechna ta jména znáte. Čerpám z posledních informací. Rád bych čistě za sebe pozval na tuto akci, protože, a to jsem velice pyšný, se mi podařilo prosadit vzdělávací a výchovný panel. Myslím si totiž, že hlavní problém naší generace, která – dá se říci – odchází, je, že jsme čím dál méně aktivní, čím dál méně jsme pouštěni ke slovu, tak jak už jsem prve říkal o svobodě slova. A po nás přicházejí naši studenti, naši žáci. Nechci se stylizovat do Sokrata, který své žáky učil tak svobodně, až to zaplatil životem, ale je to naše povinnost. Měli bychom myslet na to, v jakém stavu jim tu zemi předáme a co oni s ní budou dělat. To je naše odpovědnost. A o tom tam bude řeč. A já se na to moc těším,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
