Spurný podobně jako jiní dnes ráno zažil šok, protože předseda Senátu ještě o víkendu na kongresu ODS nejevil známky únavy. „Zprávě o smrti předsedy Senátu Jaroslava Kubery se nedalo na první přečtení moc věřit. Ve vrcholných funkcích politiky nás provázel od roku 1994 – a ještě na víkendovém kongresu své ODS byl podle svědků ve své kůži persony, která dokáže cokoli energicky ironizovat. V neděli se mu však udělalo špatně a po několika hodinách zemřel v nemocnici v Ústí nad Labem,“ píše ve svém komentáři v týdeníku Respekt Spurný.
Kubera se podle něj proslavil hlavně jako bojovník za práva kuřáků a hlasitý odpůrce ekologických aktivistů. „Sám coby silný kuřák vnímal zákony, které třeba před patnácti lety omezovaly reklamu na tabákové výrobky, jako diskriminační, zákaz kouření v restauracích kritizoval hodně hlasitě. Nelíbili se mu ekologové a témata, která se týkala ochrany životního prostředí na planetě. Jako ekoteroristy označoval už na přelomu tisíciletí aktivisty protestující proti stavbě dálnice D 8 přes chráněné území a ve svém letošním novoročním projevu před ekology přímo varoval,“ připomíná Spurný i Kuberův ani ne měsíc starý proslov.
Podle Spurného bylo trochu záhadou, že Kubera neměl přes svoji názorovou vyhraněnost a málo otevřený přístup k liberálním tématům mnoho nepřátel. „Jaroslav Kubera se dlouho dokázal vyhýbat kolonce tvrdých konzervativců,“ píše Spurný, ačkoli jím nesporně byl.
„Byl opakovaně volen, a to velkým počtem preferenčních hlasů, do čela Teplic. Překvapivě jako pravicový politik vyhrával opakovaně senátní volby v silně levicovém kraji, v němž mají dodnes silné slovo komunisté. A nakonec se stal i předsedou Senátu,“ podivuje se Spurný a následně se snažil vysvětlit důvody toho všeho.
Kubera totiž podle něj jednoduše držel slovo, byl důvěryhodný a stál si za svými názory. „Rozhovory s ním měly jeden – u politiků zdaleka ne běžný – rozměr. Jaroslavu Kuberovi se dalo věřit to, co říkal. Když obhajoval kouření, držel při tom v ruce cigaretu, a odvolával se na vlastní zkušenost a názory. Daly se mu věřit debaty o boji proti korupci, za lepší správu majetku měst, za Teplice krásnější. Po ruce bylo sice dost argumentů proti jeho tvrzením, ale nedalo se mu vytknout, že se snaží své argumenty manipulovat. Zdálo se, že jim věřil,“ argumentuje Spurný.
„Kontroverznost jeho názorů vyvažovala důvěra v to, jak to říká. Posluchač neměl pocit, že s ním hraje falešnou hru. Jistě, tvrdošíjné trvání na věcech, o nichž čas a fakta ukázaly, že nejsou tak pevné jako Kuberovo přesvědčení o nich, jej časem trochu dostaly mimo debatu,“ poukazuje ale Spurný na fakt, že Kubera se jako konzervativec trochu zacyklil a nové názory nepřijímal.
Kubera podle něj přestal mít argumenty pro svá tvrzení, na kterých tvrdošíjně trval, a tak ztrácel důvěru. „Předseda Senátu nicméně zemřel v okamžiku, kdy si začal zase získávat důvěru liberálů. Jeho plánovaná cesta na Tchaj-wan – přes protesty čínské komunistické strany i prezidenta Miloše Zemana – byla odvážným rozhodnutím. Byla výrazem neideologického demokratického gesta, které získávalo Česku jistý obdiv mnohem vyspělejších demokratických zemí,“ připomíná Spurný, ale se smutkem dodává, že Kubera už na Tchaj-wan nepojede.
Ing. Miloš Zeman
„Ale nezůstanou po něm jen plné popelníky a kritický názor na ochránce životního prostředí, nýbrž i krok, který pomáhal symbolicky vytrhnout Česko z náručí Číny, do níž jej zavedl tuzemský prezident a někteří byznysmeni. A také pocit, že přes všechny své kontroverzní výroky a srandičky byl Jaroslav Kubera člověkem, s nímž mělo smysl mluvit a snažit se jej pochopit,“ píše na závěr smířlivě Spurný.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
