Nedávno prošel Prahou průvod Prague Pride - průchod hrdosti homosexuálů a dalších sexuálních menšin. Hluboce věřící režisér Jiří Strach, který má na kontě pohádku Anděl Páně, má ale za to, že i kdybychom do ústavy stokrát napsali, že homosexuální pár je na stejné úrovní s manželstvím, tak dva kluci nikdy nemůžou mít dítě. Bůh to prostě zařídil jinak.
„Ale dva chlapci, i kdyby se na hlavu stavěli a tisíckrát prošli Prahou v duhových průvodech, prostě spolu dítě neporodí," poznamenal režisér v rozhovoru pro páteční Lidové noviny. Zdá se mu zvláštní, že menšiny jsou dnes respektovány víc než většina.
„A nejsou? A víte, co to znamená? Že tu máme krizi demokracie. Protože demokracie přece je to, že respektuju názor většiny. Máme pana prezidenta Zemana. Já nemusím patřit do jeho fanklubu, ale mám-li být demokrat, musím říct: Je to demokraticky zvolený prezident a musím se s tím smířit. Ale pro některé je to ožrala a konec a nazdar," prohlásil Strach.
Ing. Miloš Zeman
Krize demokracie ale není jediným problémem, který společnost trápí. Evropě prý také chybí nějaká idea. Muslimové ideu mají, jdou si za ní. Evropa žádnou jednotící myšlenku nemá. Ze vznikající ústavy EU byla vyškrtnuta slova o tom, že ideje Evropy vyrůstají ze židovsko-křesťanských hodnot. Strach se k tomu vyjádřil tak, že tak stalo na základě „posrané politické korektnosti“. Když to sami popíráme, tak musíme podle Stracha najít nějakou jinou jednotící ideu.
„Tu Evropa nemá, protože je tou liberalizací rozpadlá. Tenhle nemá rád homosexuály, další nenávidí katolíky, ten zase nesnáší Babiše nebo Zemana. Demokracie, jak vidíte, nás nesjednotí. Respektive nás sjednotila na Václaváku v roce 89, na chvilku. Havel nás sjednotil na pár let. Mimochodem, ta havlovská velká myšlenka, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. To není Havel, ale svatý Pavel. Tak co nás sjednotí, když jsme si Boha zakázali?" zeptal se Strach.
Zdá se mu, že dnes žijeme v podobné době, v jaké se těsně před svým rozkladem nacházela Římská říše. Římané si na svou dobu užívali obrovský blahobyt, ale chyběl jim nějaký ideál. A mezi nimi žili křesťané, kteří tu ideu měli. Římané se jim vysmívali a hleděli na křesťany v podstatě jako na barbary. Ale kdo nakonec zvítězil? Křesťané. A dnes se mi podobně díváme na muslimy, mají nějakou ideu, kterou my považujeme za barbarskou.
Nakonec došlo i na uprchlíky a profesora Tomáše Halíka. Toho si prý Strach váží a souhlasí s myšlenkou, že uprchlíkům je třeba pomáhat. Jedním dechem však zdůraznil, že si musíme rozmyslet, koho si pustíme na své území. Z pudu sebezáchovy. „Stejně, jako když vám někdo o půlnoci zabouchá na dveře, že si potřebuje zatelefonovat, nepustíte ho dál. Protože co když vás chce okrást nebo zabít," zeptal se Strach.
Pokud jde o Halíka, Strach si prý byl jednou poslechnout jeho kázání a zachytil v něm narážku na politiku. Strachovi se to nelíbilo, protože si přišel pro duchovní útěchu. A ne pro nějaké politické kázání.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
