4. prosinec znamenal před třiceti lety možnost cestovat do zahraničí – zrušily se totiž výjezdní doložky. Skončily tajné útěky za hranice, jaké zažil například Daniel Vereš z Doupovska.

Výjezdní doložka byl dokument – zvláštní povolení – bez kterého nebylo v době komunistické vlády možné od února 1948 překročit československé státní hranice, s výjimkou zemí tzv. východního bloku. Výjezdní doložka přežila až do 4. prosince 1989, tedy dlouhých jednačtyřicet let, kdy k vycestování do nesocialistických zemí nestačil cestovní pas, ale člověk musel projít spletitým byrokratickým procesem a dostat schválení od soudruhů. Nevrácení z návštěvy znamenalo trestný čin opuštění republiky a problémy pro příbuzné, kteří v Československu zůstali.

Vybrali si kariéru – směrem dolů

Ještě na jaře 89 lidé stáli o to, aby se odsud dostali. Takovým příkladem je i rodina Verešova z Karlovarského kraje. „Doupovské hory jsou můj domov. Narodil jsem se v Karlových Vartech, ale bydleli jsme v obci Svatobor, kde jsem vyrůstal osm let. Rodiče pracovali pro Vojenské lesy a statky. V podstatě v býkárně kydali hnůj. Měli krásnou kariéru, směrem dolů, kvůli politice. Táta přitom původně vedl restauraci a dostal nabídku, že by mohl dělat kariéru směrem nahoru v jednotě v Plzni, ale podmínkou bylo vstoupit do strany. Otec to odmítl, takže se rodiče dostávali níž a níž, až skončili u býků,“ vzpomínal na první roky svého života dnes čtyřicetiletý Daniel, když své zkušenosti emigranta letos přijel vyprávět do severních Čech.

Tím, že si „vybrali“ rodiče kariéru směrem dolů, z Karlových Varů do vesnice se třemi baráky a kravíny, tak vlastně v rámci možností žili svobodně. Pobývali na venkově, nikdo je tam nepeskoval, kdy mají vykydat hnůj a podobně. Ani by podle Daniela nepřišli na myšlenku odejít ze země pryč.