„Jsem prý mileniál. Jsem prý Havlovo dítě. Jsem ta líná fňukna, která studuje humanitní obor, nemá stálé zaměstnání a národu kazí ekonomiku,“ vztahuje autor na sebe stereotypy, které se s touto generací pojí. Jako Generaci Y bere ty, co jsou narození mezi lety 1982 a 2000. „Kdo vlastně jsou tihle čeští ztracenci narození povětšinou někdy mezi kuponovou privatizací a koncem světa?“ptá se.

Následuje další dávka stereotypů. „Jsme samozřejmě líní. Vystudovali jsme zbytečné obory za cizí peníze a nejsme schopni sehnat si vlastní bydlení, natož pořádnou práci. Místo vděčnosti, že tu už nevládnou komouši, jenom držkujeme, ti horší z nás se dopouští i takových prasáren, jako jsou demonstrace nebo občanská neposlušnost,“ přehání pro efekt Senft obraz o mladé generaci. Prý nejsou dnes mileniálové schopni naplnit zlaté pravidlo – zploď syna, postav dům, zasaď strom. Na založení rodiny dle jeho názoru nejsou zajištěni, domy místo stavění squatují, ze sázení stromů udělali „ekoterorismus“. „Ďáblovo sémě, tihle mileniálové – nejsou schopni zapojit se do systému,“ cituje autor výtky proti jeho generaci.