Romská rodina myslela na zadní kolečka pojistkou. Pořad poradí, jak na to

Pojistky. Kam se člověk podívá, lákají svými výhodami. Pojistit se lze doslova na cokoli, dokonce i na blbost. Reklamní agenti se předhánějí v tom, kdo dříve a lépe uhrane člověka a pokud možno nabídne, co nejvíce pojistek. Často ale také zároveň dobře vědí, že produkty, které nabízejí, nejsou úplně výhodné.

Jak to tedy s pojistkami na cokoliv vlastně je? Jak se pojistit dobře, neprodělat a ještě mít jistotu, že si kvůli pojistnému plnění neušoupeme nohy? Na to vše hledá odpověď další díl pořadu ČT Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze.

Příběh první – rodina paní Marie

Rodina je základ státu, tohle heslo znají hlavně všichni dříve narození. I pro mafii je rodina velmi uznávanou jednotkou. Rodina je to, co by mělo být největší jistotou všech, kdo do ní patří. Jistota, to je slovo, které hezky zní, ale ve skutečnosti je to velmi prchavá záležitost. Rodina Marie, o které je první příběh pořadu pro zvyšování finanční gramotnosti, ovšem může být na svou maminku velmi pyšná. Ona jim od malička dávala pocit jistoty, a to ve všech možných směrech života. Ikdyž to zrovna vždycky neměla jednoduché.

„Maminka i tatínek byli vždy s námi, když se cokoli dělo, tak nám byli na blízku,“ vzpomíná v pořadu Suma Sumárum jedna ze tří dětí paní Marie, dcera Josefína. „Jsme velká rodina a maminka byla vždy hlavou, ne, že by táta nesměl nic říct, ale maminka je žena činu, a tak si vždy umí poradit. Nejšťastnější je, když nás, dospělé děti a vnoučata, má pohromadě, pod jednou střechou,“ prozrazuje dál Josefína.

V paneláku tři plus jedna

Jejich velká rodina pochází ze Slovenska. „Když jsme byli se sourozenci ještě malí, bydleli jsme v paneláku v pražské Hostivaři, ale maminka nebyla spokojená, chtěla, aby, až si jednou založíme rodiny, tak abychom byli pořád pospolu. Celá léta s tátou dřeli, abychom se my, děti, měly dobře. Maminka pracovala v nemocnici u starých lidí, táta jako správný zedník byl v práci od nevidím do nevidím. Museli jsme být hodně samostatní, maminka rozdala úkoly, co každý doma udělá a kdyby ne, tak to by byl mazec. Vše se u nás doma řešilo společně, nic se netajilo a tak i každý průšvih nás děti mrzel pak dvakrát, když se řešil se všemi, před všemi. Dnes už víme, že to bylo dobře a snažíme se tak vést svoje děti,“ popisuje Josefína.

Pak se vrací k charakteristice své matky. Dodnes prý neví, jak to zvládala, uvařit každý den pro všechny a ještě třeba pro další rodinu, kdyby se náhodou někdo stavil. Prostě máma na jedničku, i když děti tenkrát trochu svou disciplínou štvala.

Peníze pod kontrolou

A jak se u nich hospodařilo? „Máma měla o všem přehled, peníze byly pod kontrolou, jako v bance. Tedy v některé bance. Co kdo doma vydělal, dal na „hromadu“ a pak se společně účtovalo, kolik je třeba na jídlo, kolik na benzín, kolik stojí školy, pomůcky, kolik pojistky. Maminka měla vždy pojištění, které ji uklidňovalo, kdyby se něco stalo, že my budeme zajištění a mluvila s námi o tom. Někdy i velmi nahlas. Věděla ale, že s naším temperamentem k úrazu každou chvíli někdo přijde. A nemýlila se. Prostě stačilo umět počítat a pojistka nás ochránila, či přinesla alespoň nějakou kompenzaci, když už nic jiného nepomohlo,“ popsala dál praxi v rodině Josefína.

Touha po vlastním domě

Matka s otcem Josefíny také často mluvili o tom, že by si oni i jejich potomci měli jednou pořídit dům, v kterém budou všichni až do smrti moci žít.

„Utahovali jsme si kvůli tomu často z našich, když malovali plány u kávy s domácím koláčem. Mamka si ale stála na svém. Ano, jednou mít dům opravdu budeme. Když si něco umane, tak za tím jde s plným nasazením. Léta to ale byly jen sny. Ale pak se to najednou stalo. To už jsme všichni byli dospělí, všichni jsme dostudovali nějakou školu a měli život před sebou. Maminka s tatínkem řekli, tak - je nejvyšší čas pořídit dům pro všechny. Zasedla rodinná rada a dlouho do noci se diskutovalo nad tím, jak by dům měl vypadat, každý z rodiny řekl svůj názor. Protože naše maminka vždy myslela i na spoření, my, děti jsme měly od rodičů dobrý finanční základ. Spočítali jsme, že starší domeček, klidně před rekonstrukcí, je tedy reálná věc,“ pokračuje dále ve své zpovědi v pořadu Josefína.

Domek ve starší zástavbě

Netrvalo dlouho a rodina si opravdu našla ve starší zástavbě domek, který měl dvě patra, dvorek a malou zahrádku. Majitelka byla milá paní, která pochopila, že jim jde o dobrou věc a tak se mohla rodina pomalu začít stěhovat.

„Dlouho to bylo velmi provizorní bydlení s notnou dávkou nepohodlí, ale protože naši muži s tatínkem byla jedna dobrá stavební parta, uměli si poradit úplně se vším. Bouraly se příčky, vznikaly bytové jednotky v jednom domě. Největší radost měla pochopitelně maminka, která měla kolem sebe všechna vnoučata, děti i naše muže. Možná to vypadá divně, ale my jsme jako Rómové zvyklí žít spolu. Ctíme svátky, narozeniny, pomáháme si v nemoci. Alespoň u nás doma to tak vždycky bylo. Vypadá to jako pohádka, ale neštěstí se přesto nevyhnulo ani nám. Právě když jsme dostavěli,“ vzpomíná Josefína.

Požár v těsné blízkosti

Vedle domu zmiňované rodiny stál i další dům, opuštěný, v kterém se scházeli bezdomovci. Často si tam uvnitř dělali ohýnek. „Jednou v noci, když byla opravdu velká zima, se to stalo. Děti spaly a my ucítili kouř. Zatrnulo nám a při pohledu na sousední pobořený dům jsme uviděli plameny. To už ale přijížděli hasiči, které kdosi pozorný zavolal. Popadli jsme děti a prchali ven, na ulici. Hrůza nás polila, když nám došlo, že oheň vznikl právě za zdí sousedící s dětskými pokojíčky. Naštěstí se náš dům zachoval a nikomu se nic nestalo,“ líčí v pořadu Josefína.

Pojistky pod jednou střechou

A jak se ukázalo, opět u nich zaperlila jejich pragmatická maminka. „Děti moje, kdybychom vyhořeli, tak by to sice byla hrůza, ale jak dobře víte, zatímco vy jste stavěli, já jsem myslela na to, že dobré pojistky nás ochrání. I když budeme chvíli třeba bydlet pod stanem, jsme pojištění nejen na úrazy a vyhoření, či jinou živelnou katastrofu, kdyby nám tady u nás na kopci uplavala auta,“ vtipně dodávala maminka.

„Jenže, jak tak obíhala ty naše slavné pojistky, tak prošoupala dvoje boty. A protože někde si přečetla, že nejlepší je pojistky na všechno sloučit do jedné pojišťovny, pak už to šlo, jako po másle,“ vypráví Josefína.

Matka Marie vše domluvila, nechala si poradit poradcem, který se stal tak trochu přítel na telefonu a když cokoli jejich velká rodina potřebuje, stačí jedno telefonní číslo, jeden finanční ústav. A je klid.

Z toho vyplývá, že početná rodina z Prahy se tak díky své soudržnosti, ale i a rozumu hlavy rodiny v podobě velmi aktivní maminky, jen tak do maléru nedostane. Myslí na jistoty, budoucnost svou i svých dětí. Mohou nyní klidně spát, protože paradoxně až požár vedlejšího domu jim pomohl k tomu, že se nepřizpůsobiví lidé ze sousedství nadobro odstěhovali.

V pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze na ČT2 v neděli v 19:00 hod ještě diváci uvidí příběh dvou podnikavých mužů, kteří v horském městečku otevírají malý krámek s hračkami. Zabývají se výrobou originálních ozdob, rukodělných výrobků. Své podnikání mají poctivě pojištěné, a tak jsou sice v bezpečí, ale neví, kolik jakých pojistek a kde vlastně mají.

Jednou za čas si jeden z pánů proto sedne, a projde všechny „papíry“, aby věděl, jak na tom vlastně jsou. Finanční poradce Patrik Nacher jim přijede poradit, jak se více orientovat v tom, kam svěřit své pojistky a čeho se při pojišťování majetku, ale i zdraví a života, vyvarovat.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.