„Můj tatínek díky tomu, že byl autorem několika divadelních her pro děti, byl ve Svazu dramatických umělců. Dvakrát za rok se umělci scházeli na zámku v Dobříši. Tatínek nám vždy o prožitém víkendu mezi tehdejšími osobnostmi kulturní scény barvitě vyprávěl. Líčil, kdo se tam jak choval. Věru, nebylo to vždy veselé vyprávění... Většina umělců lezla pí Švorcové a spol. hluboko do biskupa. Patolízalství mělo pré... Po tzv. falešné revoluci se tatínek nemohl dívat na televizi. Dělalo se mu při tom špatně. Vystupovali tam ti samí, které v Dobříši potkával, převlečení za chameleony. Jiný režim – jiná barva. Téměř všichni za komančů trpěli… Říkával: „Synku, už jsem starý… Nerozumím dnešní době,“ píše Sypal, že je na tom nyní stejně.

„Nerozumím vám – kteří se zaštiťujete planými sliby a neděláte pro ty, co se v téhle Zemi narodili, vůbec nic. Až na podzim zežloutne listí, zežloutnou tisíce těch, kteří už nebudou mít na nájem a jídlo. Kéž bych se mýlil… Skokové a nikdy nekončící zdražení potravin, plynu, elektřiny, benzínu, nafty a vůbec všeho svádíte na objektivní důvody, aniž byste hnuli prstem! Myslíte jen sami na sebe, na své marže a politické body,“ uvádí.