Ve dnech nedávných jsme se po delší době opět stali nechtěnými oběťmi především veřejnoprávní glorifikace československé rodačky Madeleine Albrightové. Lidé s otevřeným hledím, sledující i její dřívější počínání v americké administrativě, si po zhlédnutí, přečtení či poslechu několika rozhovorů s touto madam snad museli dát rychlého panáka. A ne jednoho.
Hned na úvod bych ale chtěl pochválit týdeník Reflex, kterýžto podle mého zjištění jako jediný z velkých mediálních domů zmínil roli Albrightové v mezinárodním zabíjení. Sice jen trochu, ale aspoň něco. Ovšem v míře servility redaktorů České televize a Českého rozhlasu k bývalé americké ministryni zahraničí jsem si vzpomněl na hlášku z populárního seriálu Okresní přebor. Cituji: „Ale Jirka přece do prdele trenérovi neleze, ten už z ní totiž vůbec nevylejzá.“
Veřejnoprávní média předvedla k Albrightové jen servilnost
Vše odstartoval Ian Willoughby, novinář původem z Irska, od roku 1993 žijící a pracující v České republice. Je redaktorem Českého rozhlasu 7 - Rádio Praha. Po několika dnech se k němu v prime timu Radiožurnálu přidal zahraniční reportér rozhlasu Jan Kaliba a aktuální kampaň nakonec ukončil Martin Řezníček z České televize. Červenou nití všech tří rozhovorů byla absolutní nekonfliktnost, stále stejné otázky a tudíž i stále stejné odpovědi. Velmi únavné, vágní, rozplizlé, stereotypní.
Abych byl konkrétní. Jan Kaliba dostával na své otázky odpovědi typu: „Trump nerozumí, co je právo, může dělat věci, které jsou nad právem, nebo pod právem, nemá respekt pro média. Média jsou hrozně důležitá v demokracii, pravda přijde, když lidé mohou číst všelijaké věci, můžou poslouchat rádio či televizi, slyšet o věcech, se kterými nesouhlasí. On to nedělá, on říká, že všechno je fake news, říká stejné věci, co Putin. Nerespektuje americkou ústavu, identifikuje se s jednou grupou a ostatní nemají práva.“ Nebo: „Amerika musí mít důležitou roli, aby ten svět vlastně pracoval pořádně, abychom opravdu měli mír, abychom mohli pracovat dohromady a pomáhat si. V první světové válce se lidé vraždili, druhá světová válka ještě víc toho, EU a NATO přišly do existence, aby se takové věci neděly. Musíme dávat pozor, abychom nespadli do těch nejhorších věcí, které se staly ve 20. století.“
Novináři coby pokrytečtí otroci posvátné liberální demokracie
Člověk by čekal, že redaktor na výše zmíněná klišé bude reagovat například dotazem, jak si paní Albrightová ten mír v rukách USA a NATO vlastně představuje. Když ona sama přímo asistovala u bombardování civilistů v Jugoslávii, vytvoření narkostátu Kosovo a následné privatizace tamní telekomunikační firmy za miliony dolarů do vlastní kapsy. K tomu ještě schvalovala statisíce dětských obětí po první válce v Íráku. Nebo jak může mít prezident Trump respekt k médiím, která na vás od rána do večera bez důkazů a faktů lijí kýble špíny, anžto slouží zájmům vašich oponentů, jako je ona sama? Ani náhodou. Následuje dotaz „na tělo“, jak důležité budou v USA nadcházející volby... Uff.
Psali jsme:
I tento přístup je důkazem, jak se novináři stávají součástí establishmentu, pokryteckými otroky posvátné takzvané liberální demokracie. Jak na některé zlo zapomínají, jiné zase zveličují. Kdyby žil třeba takový Pol Pot, také by mu dávali pusinku na čelíčko?
Státy střední Evropy si dovolují, svévolně odmítají přijmout běžence
Kouzelná je i věta z rozhovoru zmíněného Iana Willoughbyho s balkánskou řeznicí o tom, že státy střední Evropy „naprosto svévolně odmítají jiné běžence přijmout“. Především slůvko „svévolně“ zřejmě nechtěně prozrazuje a konstatuje, že lidé v České republice, Maďarsku či Polsku by už jaksi neměli mít v rukách osud svých zemí. A kdo tedy? Zeptá se jí za nás někdo? Udělá někdy někdo klasický oponentní rozhovor, který mimo jiné kodexy České televize i Česého rozhlasu vyžadují? Otázkou ale je, zda by na něj krvavá Madla přes své proklamace o důležité roli médií v demokracii přistoupila. Vzpomeňme si na její reakci, když v roce 2012 v Praze pořádala autogramiádu jedné ze svých publikací. Skupinka lidí si od ní chtěla nechat podepsat plakát k filmu Uloupené Kosovo s tím, že se určitě nestydí za svoje dílo. Albrightová začala hystericky anglicky křičet – vypadněte, vypadněte! Nyní vydává další knihu, signifikantně nazvanou Fašismus – Varování, což bylo v rozhovorech zdůrazňováno. Dočkáme se opět autogramiády?
Státní vraždu americko-saúdského novináře už cenzoři neututlali
U humanitárního zabíjení ještě chvilku zůstaňme. Jedno takové se poslední roky intenzivně odehrává v části Jemenu, kde spojenecká Saúdská Arábie se svými spolupachateli (opět našimi spojenci) vyvražďuje národ Hútiů. Tato genocida desetitisíců civilistů, přičemž miliony lidí žijí obklíčeni bez základních životních potřeb, byla až donedávna přikryta takřka dokonalým mainstreamovým informačním blackoutem. Prostě nejsou to „naši“, tak můžete vyhlazovat. Dodávky zbraní jen frčí, dolárky se sypou, na tolik vzývaná lidská práva se tudíž v tomto případě vybodneme.
Jenže přišla bestiální státní vražda americko-saúdského novináře na ambasádě v Istanbulu, a to už cenzoři nezvládli ututlat. Mávnutím příslovečného kouzelného proutku politici různých zemí oznamují přerušení dodávek zbraní Saúdské Arábii, či stahování diplomatů. Američané vyzývají k ukončení války v Jemenu. Hlavní mediální (s)toky o všech těch zvěrstvech informují. Najednou. Díky jednomu člověku. Můžeme se ptát, jak by to dnes vypadalo, kdyby žurnalistu Džamála Chášakdžího, možná i z důvodu jeho odhalení údajného chemického útoku v Jemenu, nezlikvidovali. Zřejmě by kšefty a vraždění jely dál v neztenčené míře. Uvidíme. Ale nakonec se může ukázat, že nezemřel nadarmo. Pokud jeho smrt nepřímo zachrání tisíce a tisíce lidí ve východní části Jemenu, měl by snad dostat Nobelovu cenu míru. Bohužel in memoriam.
Gottovy názory jsou podle redaktora zábavného serveru nebezpečné
Vody mainstreamového nebulvárního rybníčku v poslední době rozčeřil dokonce i Karel Gott, který v rozhovoru pro stanici Český rozhlas Dvojka mimo jiné poskytl svůj výklad nedávné historie. Především pak zaujal jeho pohled na roky 1968 a 1969, kterýžto se jaksi ochýlil od rigidní posvátné oficiální verze, což se opět nesmí, a to ani v liberální demokracii. Ze všech hysterických reakcí se mi nejvíce líbila ta z pera redaktora zábavného serveru www.forum24.cz Viléma Bessera. V jeho replice jsem čekal argumenty, fakta, zajímavé pohledy na tehdejší dění. Že si třeba rozšířím obzory. Zase nic, jen nálepky a klapot kolovrátku.
Karel Gott se domnívá, že „celá okupace v roce 1968 byla předem domluvená a svůj podíl na ní měli i Američané. Důkazem má být fakt, že každý měl rok na to, aby ze země odešel, pokud by se mu nastolený systém nelíbil.“ Co na to pan Besser, jak oponuje? Vybírám z jeho díla: „O ikoně české hudební scény Karlu Gottovi se všeobecně ví, že je příznivcem konspiračních teorií, kterým zcela nekriticky věří. Božský Kája má o minulosti jasno, jen je třeba dodat, že podle něj svět řídí ilumináti, a zpěvák dokonce ví, kdo stojí za migrační krizí, ale bojí se to říkat nahlas. Gottovy pohádky se sice hezky poslouchají a můžeme se jim smát, ale v dnešní době dezinformací a alternativních výkladů historie jsou velmi nebezpečné.“
Krátkodobé duševní vyšinutí, nebo výhřez nenávisti k jinému názoru
Mrazivě úsměvný je hlavně jeho koment následující Gottovy věty: „My viníme pořád jednu velmoc, která nás obsadila. Ale pozor, byly domluvené, a to je důležité pořád si to říkat,“ zastal se Gott Sovětského svazu. Proboha, vidíte v ní, že se zpěvák zastává Sovětského svazu? Popírá snad jeho vinu na tehdejší okupaci? Jde o autorovo krátkodobé duševní vyšinutí, nebo prostě ukázkový výhřez nakumulované nenávisti k jinému názoru? Když mě ve škole v 80. letech učili, že Československo osvobodila Rudá armáda a na západní spojence tak nějak zapomněli, měli jsme z toho legraci. Byl to oficiální, nebo alternativní výklad historie? I Masaryk říkal, že demokracie je diskuse. Proč ne i o minulosti. Myslete příště na to, Viléme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
