Na žurnalistických fakultách mnohých prestižních ruských univerzit se vyučují věci, které by mladé novináře na univerzitách v Evropě při nejmenším zaskočily. Jedním z hlavních témat, kterému se ruští studenti věnují, je válečná propaganda.
Zmíněná učebnice, se kterou pracují studenti MGU, je přetiskem manuálu Ruské vojenské tajné služby (GRU). Učebnice byla publikována v roce 1999 v Minsku a od té doby tvoří základ výuky psychologické formy boje pro kadety v záloze na fakultě žurnalistiky MGU.
„Dříve mohli lidé ovlivnit jeden druhého pouze skrze přímý kontakt. Dnes jsou prostředky na ovlivňování lidské mysli – díky naakumulovaným informacím, novým informačním technologiím, metodám komunikace a řízení – daleko sofistikovanější,“ píše se v učebnici.
V předvečer ruského státního svátku Dne ochránců vlasti 22. února vystoupil se svým projevem ruský ministr obrany Sergej Šojgu; ruskou veřejnost informoval o tom, že byla vytvořena nová „informačně-operační síla“. Tato informace se objevila pouze několik hodin poté, co ruské ministerstvo zahraničí oznámilo zahájení nového projektu na odhalování „falešných zpráv“ produkovaných na Západě o Rusku.
„Propaganda musí být promyšlená, kompetentní a efektivní,“ uvedl ve svém projevu ministr obrany Šojgu.
„Čím přesně se bude nové oddělení zabývat, není zcela jasné. Podle některých expertů se ovšem nová jednotka stane částí kybernetických sil, což je vojenská podskupina založená v roce 2013, jejíž existenci ruské úřady dodnes popírají“, uvádí Moscow Times.
„Zdá se, že se jedná spíše o hackery než o propagandisty,“ uvádí bezpečnostní analytik z think tanku CNA Michael Kofman. „Ruská armáda již má oddělení psychologických operací, to ovšem nic moc nedělá. Skutečnou informační válku na straně Ruska vedou ruské vojenské tajné služby.“
Rusko vnímá „propagandu“ jinak než Západ
Přístup Ruska a Západu k propagandě je velmi odlišný. Podle experta na ruské bezpečnostní a obranné služby z pražského Institutu mezinárodních vztahů Marka Galeottiho Rusko nahlíží na informační válku v mnohem širším kontextu než Západ. Pro Moskvu prý téma „informační operace“ zahrnuje vše od propagandy a dezinformace po psychologickou a kybernetickou formu boje.
„Věci, které my máme tendenci přerozdělovat do různých kategorií a podkategorií a používat pro ně vágní termíny typu ‚strategická komunikace‘ jsou pro Rusy částí jednoho nedělitelného celku obsahujícího humánní a morální stránku války,“ píše Galeotti.
Ruský pohled na nově vytvořenou vojenskou podskupinu poskytl šéf bezpečnostní komise Státní dumy Vladimir Šamanov. Mezi jejími úkoly bude obrana před informační válkou vedenou nepřátelskými státy. „Informační konflikt je jen součástí širšího konfliktu,“ uvedl.
„Militarizace informací není v Rusku v žádném případě novinkou. Psychologické operace jsou neodmyslitelným komponentem ruských ROTC programů od dob studené války. Tyto praktiky jsou také vyučovány jako vojenská věda na žurnalistických fakultách významných vzdělávacích institucích v Rusku, jako je MGU,“ píše list Moscow Times.
Jeden z bývalých studentů MGU moskevskému deníku prozradil několik informací ze zákulisí.
„Moje pozice po promoci byla zástupce velitele informační divize. Bylo to pro mě garancí, že nebudu muset narukovat do stálé armády a jít bojovat do Čečenska. V případě konfliktu s vojsky NATO jsem měl dohlížet na psychologické operace proti vojákům a civilistům našich protivníků,“ uvedl jeden z bývalých studentů, který si z bezpečnostních důvodů přál zůstat v anonymitě.
V učebnici používané MGU se píše o tom, jakým způsobem je potřeba postupovat proti různým členským státům NATO.
Němci mají podle autora učebnice „abstraktně-logické“ uvažování a preferují „čistě argumentovaná fakta a kalkulace“.
„Francouzi a Američané milují obrázky. Němci je mají také rádi, ale jen ty, které mají dvojí smysl. Francouzi preferují spíše chytlavé slogany, emocionální vyjádření a hlučná slova,“ píše se v učebnici.
Obsah kurzu
V rámci kurzu se studenti učí o třech základních typech vojenského užití informací.
První typ je takzvaná „bílá propaganda“, která je využívána zdaleka nejčastěji. Bílá propaganda má jasně rozpoznatelný zdroj i motiv. Mezi příklady bílé propagandy patří vysílání Hanoi Hannah během války ve Vietnamu. Propagandisté ze severního Vietnamu byli známí sloganem „go home G. I.“, prostřednictvím kterého se pokoušeli přimět americké vojáky k odchodu ze země tím, že je utvrzovali v tom, že nedělají správnou věc.
Alexander Mitjaev, který promoval v roce 2003, dal novinářům z Moscow Times příklad toho, jak je na fakultě učili působit na psychiku amerických vojáků.
„Jeden starší důstojník nás učil, jak odříznout Američany od jejich zásob, aby neměli žádný přístup k cigaretám Camel a Coca-Cole, a poté je zasypat letáky s textem utvrzujícím je v tom, že bez jejich oblíbených cigaret a nápoje nemohou přežít.“
Další metodou je „šedá propaganda“, která spočívá na informaci, která nemá žádný jasný původ a kombinuje fakta s hypotézami. Za příklad se v učebnici uvádí pokus Spojených států přesvědčit svět o tom, že Sovětský svaz v roce 1983 sestřelil civilní letadlo 007 Korejských aerolinií.
Nejvíce podvratnou metodou je ovšem „černá propaganda“, která se neopírá o žádná fakta.
Příklad černé propagandy v učebnici, používané studenty MGU, je z války v Čečensku, kdy ruští experti na psychologickou formu boje rozšířili lživou informaci o tom, že cizí vojáci znásilnili třináctiletou dceru jednoho ze starších obyvatel čečenské vesnice. Rozšíření této informace ruské straně výrazně napomohlo v tom, že přivedla k podkopání jednoty mezi čečenskými vojáky a arabskými islamisty, kteří v té době bojovali na jejich straně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
